1Nebuďte mnozí učiteli, moji bratři; víte, že ⌈budeme souzeni přísněji⌉.
2Neboť všichni ⌈často chybujeme. Kdo nechybuje⌉ ve slově, ten je dokonalý muž, schopný držet na uzdě i celé tělo.
3⌈Dáváme–li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, řídíme tím⌉ celé jejich tělo.
4Hle i lodi, ačkoliv jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry, jsou řízeny maličkým kormidlem podle vůle toho, kdo je řídí.
5Tak i jazyk je malý úd, ale honosí se velkými věcmi. Hle, jak malý oheň, a jak velký les zapálí!
6I jazyk je oheň, svět nepravosti; jazyk je mezi našimi údy ten, který poskvrňuje celé tělo, zapaluje ⌈běh našeho života⌉ a sám je zapalován Gehennou.
7Každý druh zvířat a ptáků, plazů a mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen druhem lidským,
8ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu.
9Jím dobrořečíme Pánu a Otci, a jím také zlořečíme lidem, učiněným podle Boží podoby.
10Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být!
11Cožpak chrlí pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou?
12Moji bratři, může fíkovník nést olivy nebo réva fíky? [Tak] ani slaný pramen nevydá sladkou vodu.
13Kdo je mezi vámi moudrýa rozumný? Ať ukáže dobrým způsobem života své skutky v moudré tichosti.
14Máte–li však v srdci hořkou závist a soupeření, nechlubte se a nelžete proti pravdě.
15To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská.
16Vždyť kde je závist a soupeření, tam je zmatek a kdejaká špatná věc.
17Moudrost shůry je především čistá, potom pokojná, mírná, poddajná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nepochybující, bez přetvářky.
18Ovoce spravedlnosti je v pokoji zaséváno těm, kdo působí pokoj.