1Moji bratři, nespojujte víru v ⌈našeho Pána Ježíše Krista, Pána slávy,⌉ s přijímáním osob.
2Když vejde do vašeho shromáždění muž se zlatým prstenem a v nádherném šatě a vejde tam také chudý člověk ve špinavém šatě,
3a vy věnujete pozornost tomu, který nosí nádherný šat, a řeknete mu: Ty si sedni pohodlně sem, a chudému řeknete: Ty postůj támhle nebo si sedni [sem] pod mou podnož,
4cožpak jste neučinili mezi sebou rozdíl a nestali se soudci ⌈se zlými pohnutkami⌉?
5Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh chudé tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?
6Vy však jste zneuctili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují a nevláčejí vás právě oni před soudy?
7Což nehanobí právě oni to drahé jméno, ⌈jímž jste byli nazváni⌉?
8Jestliže vskutku plníte královský zákon podle Písma: Budeš milovat svého bližního jako sebe samého, dobře činíte.
9Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a Zákon vás usvědčuje jako přestupníky.
10Kdo by totiž zachoval celý Zákon, ale v jedné věci klopýtl, stal by se vinným ve všech.
11Vždyť ten, kdo řekl: Nezcizoložíš, řekl také: Nezavraždíš. Jestliže tedy necizoložíš, ale vraždíš, stal ses přestupníkem Zákona.
12Tak mluvte a tak jednejte jako ti, kteří mají být souzeni podle zákona svobody.
13Neboť soud bez milosrdenství je pro toho, kdo neprokázal milosrdenství; milosrdenství přemáhá soud.
14Co je platné, moji bratři, říká–li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra zachránit?
15Budou–li bratr nebo sestra nazí a budou mít nedostatek denní obživy,
16a někdo z vás jim řekne: Odejděte v pokoji,zahřejte se a nasyťte se, a přitom jim nedáte to, co potřebují pro své tělo, co je to platné?
17Tak i víra:nemá–li skutky, je sama o sobě mrtvá.
18Někdo však řekne: Ty máš víru a já mám skutky. Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.
19Ty věříš, že ⌈je jeden Bůh⌉. Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se.
20Chceš však poznat, ó nerozumný člověče, že víra bez skutků je neúčinná?
21Cožpak náš otec Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka?
22Vidíš, že víra ⌈působila spolu s jeho skutky⌉ a že v těch skutcích se stala víra dokonalou.
23I naplnilo se Písmo, které praví: Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost a byl nazván Božím přítelem.
24Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry.
25A nebyla podobně ospravedlněna ze skutků i nevěstka Rachab, když přijala posly a propustila je jinou cestou?
26Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.