1Meditace Étana Ezrachejského.
2Navěky ⌈budu zpívat o⌉ Hospodinově milosrdenství, z pokolení do pokolení budu svými ústy oznamovat tvou věrnost.
3Řekl jsem totiž: Navěky je zbudováno milosrdenství v nebesích, v nich jsi upevnil svou věrnost.
4Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému otroku:
5Navěky upevním tvé potomstvo, zbuduji z pokolení do pokolení tvůj trůn. Sela.
6Nebesa vzdávají chválu za tvé divy, Hospodine, i za tvou věrnost v shromáždění svatých.
7Vždyť kdo v oblacích je roven Hospodinu? Kdo je podoben Hospodinu mezi Božími syny?
8Bůh je strašný v společenství svatých, veliký a hrozný mezi všemi kolem sebe.
9Hospodine, Bože zástupů, ⌈kdo je jako ty? Jsi mocný,⌉ Hospodine, a tvá věrnost ⌈tě obklopuje.⌉
10Ty panuješ nad ⌈majestátným mořem;⌉ když se pozvedají jeho vlny, ty je utišuješ.
11Ty jsi srazil obludu jako raněného, svou mocnou paží jsi rozptýlil své nepřátele.
12Tvá jsou nebesa, tvá je i země, ty jsi založil svět i vše, co ho naplňuje.
13Ty jsi stvořil sever i jih; Tábor i Chermón jásají ve tvém jménu.
14Tvá paže je udatná, tvá ruka je silná, tvá pravice je vyvýšená.
15Spravedlnost a právo jsou základ tvého trůnu; milosrdenství a věrnost kráčejí před tebou.
16Blahoslavený je lid, který zná radostný křik, Hospodine, ti budou chodit ve světle tvé tváře.
17Ve tvém jménu jásají každý den, pozvedají se ve tvé spravedlnosti.
18Vždyť tys ⌈nádhera jejich síly,⌉ díky tvé přízni se zvedá náš roh.
19Neboť naším štítem je Hospodin a naším králem Svatý Izraele.
20Jednou jsi ve vidění promluvil ke svým věrným. Řekl jsi: Oděl jsem hrdinu pomocí, vyvýšil jsem vybraného z lidu.
21Nalezl jsem Davida, svého otroka, pomazal jsem ho svým svatým olejem.
22Stále s ním bude má ruka, ano, má paže jej upevní.
23Nepřítel na něj nevyzraje, bídák ho nepokoří.
24Potřu před ním jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí.
25Bude s ním má věrnost i mé milosrdenství, v mém jménu se pozvedne jeho roh.
26Jeho ruku položím na moře, jeho pravici na řeky.
27On ke mně bude volat: Tys můj otec, můj Bože, tys skála mé spásy!
28A já ho ustanovím prvorozeným, nejvyšším z králů země.
29Navěky mu zachovám své milosrdenství, má smlouva s ním bude trvalá.
30Ustanovím natrvalo jeho potomstvo a jeho trůn po všechny dny nebes.
31Pokud jeho potomci opustí můj zákon a nebudou žít podle mých nařízení,
32jestliže má ustanovení znesvětí a nebudou zachovávat mé příkazy,
33navštívím jejich přestoupení holí a jejich zvrácenost ranami,
34ale své milosrdenství vůči němu nezruším a nezradím svou věrnost.
35Neznesvětím svou smlouvu, nezměním, co vyšlo z mých rtů.
36Jednou jsem přísahal při své svatosti. ⌈Což bych lhal Davidovi?⌉
37Jeho potomstvo tu bude navěky a jeho trůn bude přede mnou jako slunce.
38Jako měsíc bude pevně stát navěky -- a svědek v oblacích je spolehlivý. Sela.
39Ale tys ho odvrhl a odmítl, rozhněval ses na svého pomazaného.
40Opustil jsi smlouvu svého otroka, jeho korunu jsi znesvětil, pohodil na zem.
41Pobořils všechny jeho zdi, jeho pevnosti jsi proměnil v trosky.
42Plení ho všichni, kdo procházejí kolem, je pro posměch svým sousedům.
43Vyvýšils pravici jeho protivníků, rozradostnil jsi všechny jeho nepřátele,
44ano, otupils i ostří jeho meče a v bitvě jsi ho nepodepřel.
45Zbavil jsi ho lesku a jeho trůn jsi svrhl na zem.
46Zkrátil jsi dny jeho mládí a pokryl jsi ho hanbou. Sela.
47Až dokdy, Hospodine? Budeš se pořád skrývat? Bude plát tvá zloba jako oheň?
48Rozpomeň se na mě! Co je lidský věk? K jaké nicotě jsi stvořil všechny lidské syny?
49Který člověk kdy žil a nespatřil smrt? Kdo zachránil svou duši z moci podsvětí? Sela.
50Kde je tvé dřívější milosrdenství, Panovníku, které jsi odpřisáhl Davidovi ve své věrnosti?
51Pamatuj, Panovníku, na potupu svých otroků! Nosil jsem ji ve svém klíně od všech možných národů!
52Jak tupili tví nepřátelé, Hospodine, jak tupili kroky tvého pomazaného!
53Požehnán buď Hospodin navěky. Amen i Amen.