1Žalmová píseň ⌈synů Kórachových.⌉ Pro vedoucího chval -- na machalat leannót. Meditace Hémana Ezrachejského.
2Hospodine, Bože, má spáso, ve dne úpěnlivě volám, v noci jsem před tebou.
3Kéž má modlitba přijde před tebe, nakloň své ucho k mému volání!
4Má duše se sytí trápením, můj život spěje do podsvětí.
5Jsem počítán mezi ty, kdo sestupují do jámy, jsem jako muž, ⌈jemuž není pomoci.⌉
6Jsem odložen mezi mrtvými, podoben pobitým, ležícím v hrobě, na které již nevzpomínáš -- jsou odříznuti od tvé ruky.
7Odložils mě kamsi na dno jámy, do temných míst, do hlubin.
8Leží na mně tvé rozlícení, všemi svými příboji mě trýzníš. Sela.
9Vzdálils ode mě mé známé, učinils mě pro ně ohavností. Jsem sevřen a nemohu z toho vyváznout.
10Soužením mi ochably oči. Hospodine, každý den tě volám, vztahuji k tobě dlaně.
11Což budeš dělat divy pro mrtvé? Či snad povstanou nebožtíci a budou ti vzdávat chválu? Sela.
12Což se vypráví v hrobě o tvém milosrdenství? O tvé věrnosti v říši zániku?
13Což jsou známy v temnotách tvé divy? Tvá spravedlnost v zemi zapomnění?
14Já přece volám o pomoc k tobě, Hospodine! Z jitra k tobě stoupá má modlitba.
15Hospodine, proč odvrhuješ mou duši? Proč přede mnou skrýváš svou tvář?
16Jsem nuzný a od mládí skomírám; snáším tvé hrůzy, jsem bezradný.
17Přehnalo se přese mě tvé rozlícení, tvé rány mě dorazily,
18obklopily mě jako vody, po všechny dny mě obkličují.
19Vzdálil jsi ode mě přítele i druha, ⌈mým důvěrníkem je jen temnota.⌉