1Pro vedoucího chval. Od Hospodinova otroka Davida, jenž pověděl Hospodinu slova této písně v den, kdy jej Hospodin vysvobodil z moci všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy.
2Řekl: ⌈Vroucně tě miluji,⌉ Hospodine, moje sílo.
3Hospodin je má skála, má tvrz, můj vysvoboditel. Můj Bůh je má skála, v něm hledám útočiště; je můj štít a ⌈roh mé záchrany,⌉ můj nedobytný hrad.
4Volal jsem k Hospodinu, jenž je chvályhodný, a byl jsem zachráněn od svých nepřátel.
5Omotaly mě provazy smrti, zachvátily mě proudy Beliálovy.
6Ovinuly mě provazy podsvětí, v ústrety mi vyšly léčky smrti.
7V tísni jsem volal k Hospodinu, křičel jsem ke svému Bohu. Ze svého chrámu uslyšel můj hlas a můj křik před ním pronikl k jeho uším.
8Země se zachvěla a zatřásla. Otřásly se i základy hor, zakymácely se, neboť vzplanul hněvem.
9Z chřípí mu vystupoval dým a z úst stravující oheň, od nějž chytalo uhlí.
10Roztáhl nebesa a sestupoval, pod nohama hustou temnotu.
11Vsedl na cheruba a letěl, vznášel se na křídlech větru.
12Temnotu učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe temné vody, hustá oblaka.
13Ze záře před ním vystupovala mračna, krupobití a řeřavé uhlí.
14Hospodin zahřměl na nebesích, Nejvyšší vydal svůj hlas -- krupobití a řeřavé uhlí.
15Poslal své šípy a rozptýlil je, množstvím blesků je přivedl do zmatku.
16⌈Když jsi zahrozil,⌉ Hospodine, ukázala se koryta vod, odhalily se základy světa -- ⌈před dechem tvého hněvivého ducha.⌉
17Vztáhl ruku z výšiny, uchopil mě a vytrhl mě z mocných vod.
18Vysvobodil mě od mocného nepřítele, od těch, kdo mě nenáviděli, kdo byli silnější než já.
19Postupovali proti mně v den mé pohromy, Hospodin mi však byl oporou.
20Vyvedl mě na prostranno, vytrhl mě, neboť si mě oblíbil.
21Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, podle čistoty mých rukou mě odměnil.
22Vždyť jsem dbal na Hospodinovy cesty a neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha.
23Všechna jeho nařízení jsou přede mnou, jeho ustanovení jsem neodložil.
24Byl jsem ⌈před ním⌉ bezúhonný; měl jsem se na pozoru, abych se neprovinil.
25Hospodin mě odměnil podle mé spravedlnosti, podle čistoty mých rukou před jeho zrakem.
26S věrným jednáš věrně, s člověkem bezúhonným bezúhonně.
27Čistému se jevíš čistě a se zvráceným ⌈jednáš převráceně.⌉
28Vždyť ty zachraňuješ nuzný lid, povýšené oči však snižuješ.
29Ty, Hospodine, ⌈rozsvěcíš mou lampu.⌉ Můj Bůh prozařuje mou temnotu.
30Vždyť v tobě proběhnu nepřátelskou hordu, ve svém Bohu přeskočím zeď.
31Bůh -- jeho cesta je bezúhonná. Hospodinova řeč je protříbená. On je štítem všem, kdo v něm hledají útočiště.
32Vždyť kdo je Bohem kromě Hospodina? Kdo je skálou, ne–li náš Bůh?
33Tento Bůh mě odívá silou, on činí mou cestu bezúhonnou.
34Mé nohy činí jako nohy laně, upevňuje mě na mých výšinách.
35Učí mé ruce boji, takže mé paže napnou bronzový luk.
36Dals mi i štít své spásy. Tvá pravice mě podepírá, tvá mírnost mě zvelebuje.
37⌈Zjednals mi prostor,⌉ kotníky se mi nepodvrtnou.
38Pronásledoval jsem své nepřátele a dostihl jsem je. Nevrátím se, dokud s nimi neskoncuji.
39Zdeptám je tak, že nebudou moci povstat; padnou mi pod nohy.
40Vždyť jsi mě přepásal silou k boji, mé protivníky srazíš pode mne.
41Vydals mi šíji mých nepřátel; zničím ty, kdo mě nenávidí.
42Budou křičet, a zachránce není, volat k Hospodinu, ale neodpoví jim.
43Rozdrtím je a budou jako prach ve větru, odstraním je jako bláto z ulic.
44Vytrhls mě ze srocení lidu, učinils mě hlavou národů. Bude mi sloužit i lid, který jsem neznal.
45Hned jak mě uslyší, poslechnou mě. Cizinci mi budou lichotit.
46Cizinci zvadnou a ⌈v děsu vyjdou⌉ ze svých pevností.
47Živ je Hospodin! Požehnaná je moje skála! Ať je vyvýšen Bůh, má spása!
48Bůh mi dává vykonat pomstu a podrobuje mi národy.
49Vysvobozuje mě od mého nepřítele, ano, vyvyšuješ mě nad mé protivníky, zachráníš mě před násilníkem.
50Proto ti budu vzdávat chválu mezi národy, Hospodine, a budu opěvovat tvé jméno,
51který tak ⌈úžasně zachraňuješ⌉ svého krále a prokazuješ milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu až navěky!