1Nezáviď zlým lidem, nedychti být s nimi,
2⌈protože jejich srdce přemítá o zkáze a jejich rty mluví o trápení.⌉
3Dům se vybuduje moudrostí, upevní se rozumností
4a skrze poznání naplní se pokoje všelijakým vzácným a příjemným majetkem.
5Moudrý muž je ⌈víc než silák, rozumný člověk je víc než mocný;⌉
6proto veď válku se strategií, záchrana je v množství rádců.
7Moudrost je pro hlupáka příliš vysoko, v bráně neotevře svá ústa.
8Kdo vymýšlí, jak páchat zlo, toho nazvou pletichářem.
9⌈Úmysl hloupého⌉ je hříchem, posměvač je pro lidi ohavností.
10Jsi–li skleslý v den soužení, tvá síla je malá.
11Vysvoboď vedené na smrt a zadrž potácející se na popravu!
12Když řekneš: Hle, nevěděli jsme to!, cožpak ten, který zkoumá srdce, to nerozpozná a ten, kdo střeží tvou duši, se to nedozví? On odplatí každému podle jeho skutků.
13Můj synu, jez med, protože je dobrý, med z plástve je sladký na jazyku.
14Poznej, že taková je moudrost pro tvou duši. Když ji nalezneš, budeš mít budoucnost a tvoje naděje nebude zmařena.
15Nečíhej na příbytek spravedlivého jako ničema, nenič místo jeho odpočinku,
16neboť spravedlivý může sedmkrát upadnout a zase povstane, ale ničema ⌈padne ve zlu.⌉
17Neraduj se, když tvůj nepřítel padne, a když klopýtne, ať tvé srdce nejásá,
18jinak to Hospodin uvidí a bude to zlé v jeho očích a odvrátí od něj svůj hněv.
19Nezlob se kvůli pachatelům zla, nezáviď ničemům,
20neboť zlý nemá budoucnost, lampa ničemů zhasne.
21Můj synu, boj se Hospodina a krále, nezaplétej se ⌈s těmi, kdo si jinak počínají.⌉
22Neboť náhle povstane od nich pohroma a kdo ví, ⌈jakou zkázu mohou oba přivodit?⌉
23Také toto jsou slova moudrých: Stranit lidem při soudu není dobré.
24Kdo říká ničemovi: Jsi spravedlivý, toho budou národy proklínat, tomu budou lidé zlořečit,
25ale těm, kdo ho kárají, bude dobře, přijde na ně ⌈dobré požehnání.⌉
26Líbá na rty, kdo odpovídá správná slova.
27Připrav si svoji práci venku, nachystej si ji na poli; a potom si postav dům.
28Nebuď bezdůvodně svědkem proti svému bližnímu, nepodváděj svými rty.
29Neříkej: Jak učinil mně, tak učiním jemu, odplatím každému podle jeho skutků.
30Procházel jsem kolem lenochova pole, kolem vinice člověka, kterému chyběl rozum,
31a hle, celá byla zarostlá kopřivami, její povrch byl pokryt plevelem, její kamenná zeď byla zbořená.
32Když jsem to uviděl, ⌈vzal jsem si to k srdci,⌉ uzřel jsem to a vzal jsem si ponaučení:
33Trochu spánku, trochu dřímoty, trochu složit ruce a poležet si --
34a tvá chudoba přijde jako tulák a tvá nouze jako ozbrojenec.