1Já jsem muž, který zažil soužení skrze hůl jeho hněvu.
2Hnal mě a přivedl do temnoty, ne do světla.
3Jen proti mně obrací znovu a znovu svou ruku, ⌈celý den.⌉
4Nechal chřadnout mé tělo a mou kůži, rozlámal mé kosti.
5Oblehl mě a obklopil jedem a těžkostmi.
6Způsobil, že bydlím v temnotách jako dávno zemřelí.
7Zazdil mě, abych nemohl vyjít, ⌈obtížil mě bronzovým řetězem.⌉
8I když volám a křičím o pomoc, zadržuje mou modlitbou.
9Moje cesty zazdil tesanými kameny, zkazil moje stezky.
10Je pro mě jako číhající medvěd, jako lev ve skrýši.
11Odvlekl ⌈mě z cesty⌉ a roztrhal mě na kusy, učinil mě opuštěným.
12Napjal svůj luk a učinil mě terčem pro šíp.
13Střelil do mého nitra šípy ze svého toulce.
14Stal jsem se posměchem všemu ⌈svému lidu,⌉ po celý den jejich posměšnou písničkou.
15Nasytil mě hořkostí, napojil mě pelyňkem.
16Moje zuby rozdrtil štěrkem, přimáčkl mě do popela.
17Má duše ⌈byla zbavena pokoje,⌉ zapomněl jsem, co je dobré.
18Takže jsem řekl: ⌈Je pryč⌉ moje síla i ⌈mé očekávání na pomoc od Hospodina.⌉
19Pamatuj na mé soužení a mé bezdomovství, na pelyněk a jed.
20Má duše na to stále pamatuje a klesá ve mně.
21To si ⌈připomínám v mysli,⌉ proto mám naději.
22⌈Je to Hospodinovo milosrdenství, že jsme nezahynuli,⌉ neboť nepominulo jeho slitování.
23Je nové každé ráno, tvá věrnost je velká.
24Mým podílem je Hospodin, říká má duše, proto v něm mám naději.
25⌈Hospodin je dobrý⌉ k tomu, kdo na něho očekává, k člověku, jenž ho hledá.
26Je dobré, aby člověk měl naději a mlčky čekal na Hospodinovu záchranu.
27Pro muže je dobré, když nosí jho ve svém mládí.
28Ať sedí o samotě a mlčí, když to na něj vloží.
29Ať položí svá ústa do prachu, snad je ještě naděje.
30Ať nastaví tvář tomu, kdo ho bije, ať se nasytí potupou.
31Neboť Panovník neodvrhne navěky;
32neboť jestliže sklíčil, slituje se ⌈podle svého hojného milosrdenství.⌉
33Neboť ne ⌈z vlastního rozmaru⌉ pokořuje či skličuje syny člověka.
34Srazit pod nohy všechny vězně země,
35převracet právo muže před tváří Nejvyššího,
36podvádět člověka při jeho sporu, ⌈to Panovník nechce vidět!⌉
37⌈Je někdo, kdo⌉ řekl a stalo se, když to Panovník nepřikázal?
38Cožpak zlé věci i dobro nevychází z úst Nejvyššího?
39Co si má co stěžovat živý člověk na trest za svoje hříchy?
40Prozkoumejme svoje cesty, vyzpytujme je, a navraťme se k Hospodinu.
41Pozvedněme svoje srdce i ruce k Bohu v nebesích.
42Bouřili jsme se a byli vzpurní a ty jsi neodpustil.
43Zahalil ses hněvem a stíhal jsi nás, zabíjel jsi a neměl jsi soucit.
44Zahalil ses oblakem, aby nepronikla žádná modlitba.
45Učinil jsi nás ⌈smetím a odpadem⌉ mezi národy.
46Všichni naši nepřátelé si na nás otvírali ústa.
47Přišel na nás strach a propast, zpustošení a zkáza.
48Z mých očí plynou proudy vody nad zkázou dcery mého lidu.
49Moje oči ⌈vylévají slzy,⌉ nedají se zastavit, bez odpočinku,
50dokud Hospodin nepohledí a nepodívá se z nebes.
51⌈Moje oči⌉ působí mé duši bolest pro ⌈všechny dcery mého města.⌉
52Moji nepřátelé mě bezdůvodně lovili jako ptáka.
53Snažili se ukončit můj život v cisterně a hodili na mě kamení.
54Na mou hlavu natekla voda. Řekl jsem: Jsem ztracen.
55Ze dna cisterny jsem vzýval tvé jméno, Hospodine.
56Uslyšel jsi můj hlas: Nezavírej své ucho před mojí prosbou o úlevu, před mým voláním o pomoc.
57Přiblížil ses v den, kdy jsem tě volal. Řekl jsi: Neboj se!
58Vedl jsi, Panovníku, spory mé duše, vykoupil jsi můj život.
59Viděl jsi, Hospodine, ⌈mně způsobenou křivdu.⌉ ⌈Zjednej mi právo!⌉
60Viděl jsi všechnu jejich pomstu, všechny jejich plány proti mně.
61Slyšel jsi jejich hanění, Hospodine, všechny jejich plány proti mně.
62Slova mých protivníků a jejich mumlání proti mně po celý den.
63Pohleď, ⌈ať sedí nebo stojí,⌉ jsem jejich posměšnou písničkou.
64Odplať jim, Hospodine, za to, co vykonali, za skutky jejich rukou.
65Dej jim zatvrzelé srdce, ať na ně dopadne tvoje kletba.
66Stíhej je s hněvem a vyhlaď je zpod nebes, Hospodine.