1Nato Jób odpověděl. Řekl:
2Kéž by byla pečlivě zvážena má nespokojenost a spolu s mým neštěstím byla vyzvednuta na miskách vah.
3Vždyť je již těžší než mořský písek; kvůli tomu byla má slova neuvážená.
4Vždyť ve mně vězí šípy Všemohoucího, jejichž jed saje můj duch; Boží pohromy se zaměří proti mně.
5Cožpak bude divoký osel hýkat nad trávou? Bude snad býk bučet nad svou pící?
6Cožpak se dá jíst něco, co samo nemá chuť, bez soli? Je snad nějaká chuť ve vaječném bílku?
7Má duše se nechce dotýkat těch věcí; ⌈jsou pro mě nechutným pokrmem.⌉
8⌈Kéž se tak stane,⌉ že se naplní má prosba a Bůh dá, v co skládám svou naději.
9⌈Ať se Bůh odhodlá a srazí mě, povolí svou ruku a odtrhne mě,⌉
10ať už nastane má útěcha a já mohu radostně poskakovat v bolesti, ačkoli mě Bůh nebude šetřit; neboť jsem nezatajil řeči Svatého.
11Jakou mám sílu, že bych měl vytrvat, a jaký můj konec, že bych měl prodlužovat svůj život?
12Je snad má síla silou kamenů? Je snad mé tělo z bronzu?
13⌈Není snad pro mne pomoc a obezřetnost byla ode mne zahnána?⌉
14⌈Zoufalému náleží milosrdenství jeho přítele, i když opustí bázeň před Všemohoucím.⌉
15Moji bratři ⌈jednali zrádně⌉ jako potok, pominou jako řečiště potoků,
16⌈kalných od ledu, v nichž je skryt roztátý sníh.⌉
17V době sucha se ztratily; v jeho žáru zmizely ze svého místa.
18⌈Stezky jejich pouti se vinou,⌉ přecházejí v pustotu a hynou.
19Karavany z Témy je vyhlížely, průvody ze Šeby na ně čekaly.
20⌈Styděly se, protože každý si byl jistý; přišly až k nim a hanbily se.⌉
21Teď jste se tedy stali něčím takovým jako ony; když uvidíte něco děsného, bojíte se.
22Zdalipak jsem řekl: Dejte mi něco anebo zaplaťte za mě ze svého jmění
23a zachraňte mě z ruky protivníka, z ruky násilníků mě vykupte.
24Poučte mě a já umlknu, dejte mi porozumět, v čem jsem zbloudil.
25⌈Čím jsou hrozné upřímné řeči? Co však kárá vaše kárání?⌉
26Rozhodnete se snad kárat výroky a nechat znít do větru řeči zoufalce?
27To potom necháte padnout los na sirotka a zaprodáte svého bližního.
28⌈Nyní tedy buďte tak laskavi, pohleďte na mě, copak vám budu do očí lhát?⌉
29Přestaňte prosím, ať se nespáchá zvrácenost, přestaňte už, jde tu o mou spravedlnost.
30Cožpak je na mém jazyku zvrácenost? Nerozpozná snad mé patro zhoubné choutky?