1Jen volej. Je snad někdo, kdo ti odpoví? A ke komu ze svatých se obrátíš?
2Vždyť hlupáka zabije nespokojenost a prostoduchého usmrtí žárlivost.
3Sám jsem viděl hlupáka, jak se zakořeňuje, a hned jsem zatratil jeho příbytek.
4Jeho synové budou daleko od záchrany; budou zdeptáni v bráně a nebude nikoho, kdo by je vysvobodil.
5⌈Jeho sklizeň sní hladový, a až z trní ji bude vybírat; smyčka bude lapat jeho majetek.⌉
6Vždyť nepravost nevyrazí z prachu a trápení nevzejde z půdy.
7Člověk byl totiž zrozen pro trápení, ⌈stejně jako⌉ jiskry létají vzhůru.
8Já bych nejspíše pátral po Bohu a svou záležitost bych předložil Bohu,
9který činí veliké věci, jež nelze vyzpytovat, divy, jež nelze spočítat,
10který dává déšť na povrch země a sesílá vodu na pole,
11takže postavil ponížené na vysoké místo a naříkající byli vyzdviženi do bezpečí,
12který maří plány chytráků, takže jejich ruce nebudou mít úspěch,
13který přistihuje moudré v jejich chytráctví; rada potměšilců bývá ukvapená.
14Ve dne se potýkají s temnotou, jako v noci tápou za poledne.
15Ale nuzného zachránil od meče, z jejich úst a z ruky mocného.
16A tak se pro chudého objevila naděje, ale bezpráví zavřelo svá ústa.
17Hle, šťastný je člověk, ⌈kterého Bůh kárá;⌉ a proto ponaučení Všemohoucího nezavrhuj.
18Vždyť on způsobí bolest i obváže, zdeptá, ale jeho ruce vyléčí.
19V šesti úzkostech tě vysvobodí, ba v sedmi tě nezasáhne zlé.
20V hladu tě jistě vykoupil ze smrti a ve válce z moci meče.
21Budeš ukryt před bičem jazyka a nebudeš se bát zkázy, až přijde.
22Budeš se vysmívat zkáze a hladomoru a zemské zvěře se ⌈nebudeš muset bát.⌉
23⌈Máš totiž smlouvu s kameny na poli⌉ a polní zvěř je vůči tobě pokojná.
24I zjistíš, že tvůj stan je v pořádku, když navštívíš svou pastvinu a nic nebudeš postrádat.
25Zjistíš také, že tvé símě je početné, tvých potomků jako zemské zeleně.
26V zralosti vejdeš do hrobu jako navršený stoh obilí ve svůj čas.
27Hle, toto jsme vyzpytovali, tak to je. Vyslechni si to a sám se o tom přesvědč.