1A Elíhú vypovídal dále. Řekl:
2Slyšte, moudří, mé výroky, vzdělaní, naslouchejte mi.
3Ucho přece zkoumá výroky a patro ochutnává jídlo.
4Zvolme si, co je spravedlivé, zjistěme mezi sebou, co je dobré.
5Neboť Jób prohlásil: Jsem spravedlivý, a Bůh mi odňal právo.
6Mám snad lhát ohledně svého práva? Aniž bych se dopustil přestoupení, moje rána od šípu je nevyléčitelná.
7Který muž pije jako Jób výsměch jako vodu,
8vchází do spolku s pachateli nepravosti a chodí s ničemníky?
9Protože řekl: Muži nepřinese užitek, když najde zalíbení v Bohu.
10Proto mě poslouchejte, rozumní muži: Ať je to od Boha vzdáleno, že by spáchal ničemnost a že by Všemohoucí spáchal špatnost.
11Neboť odplatí člověku jeho skutek, postihne každého podle jeho stezky.
12Ano, opravdu, Bůh nejedná ničemně, Všemohoucí nepokřiví právo.
13Kdo ⌈jej ustanovil nad zemí⌉ a kdo ⌈jej určil nad celým světem?⌉
14Kdyby zaměřil svou pozornost jen na sebe a vzal zpět k sobě svého ducha a svůj dech,
15všechno tvorstvo by společně naposled vydechlo a člověk by se ⌈obrátil v prach.⌉
16Pokud ti tedy nechybí rozumnost, vyslechni toto, naslouchej hlasu mých výroků.
17Což si opravdu myslíš, že může vládnout ten, kdo nenávidí právo? Anebo chceš prohlásit vinným ⌈spravedlivého a mocného?⌉
18Cožpak se sluší králi říkat: Ničemníku a šlechticům: Ničemo?
19Tomu, který nenadržuje knížatům ani nestraní urozenému před chudým, neboť oni jsou všichni dílem jeho rukou?
20V okamžiku i o půlnoci umírají, lidé jsou rozechvěni a pomíjejí. Vznešený je odstraněn bez zásahu lidské ruky.
21Neboť jeho oči hledí na cesty člověka, on uvidí všechny jeho kroky.
22Není taková temnota, ani nejhlubší tma nestačí, aby se tam pachatelé nepravosti mohli skrýt.
23Neboť nikomu není uloženo více, než aby šel na soud před Boha.
24Bez vyšetřování drtí mocné, namísto nich ustanovil jiné.
25Jistě zná jejich počiny, vyvrátí je v noci a budou potřeni.
26Jako ničemy je bije na místě, kde to všichni vidí,
27protože se od něj odvrátili a žádné z jeho cest nerozuměli,
28takže k němu nechali přijít volání chudého, uslyší volání nuzného.
29Zůstane–li on klidný, kdo jej prohlásí vinným? Když skryje tvář, kdo jej zpozoruje? Přitom bdí zároveň nad národem i nad jednotlivým člověkem,
30aby se bezbožný člověk nestal králem, aby nebyl lidu léčkou.
31Vždyť řekl snad někdo Bohu: Odnesl jsem si to, nebudu už jednat zle?
32Co sám nevidím, tomu ty mě uč. Jestliže jsem provedl špatnost, nebudu v tom pokračovat?
33Má snad za to odplatit podle tvého? Vždyť jsi ho zavrhl, protože ty si můžeš vybrat a já ne. Jen pověz, co víš.
34Řeknou mi to rozumní muži i moudrý člověk, který mě poslouchá:
35Jób nemluví na základě poznání, jeho slova nepřicházejí z porozumění.
36Kéž je Jób ⌈jednou provždy⌉ přezkoušen za odpovědi po způsobu mužů propadlých nepravosti.
37Neboť ke svému hříchu přidává vzpouru, tleská mezi námi. Jen ať množí své řeči proti Bohu.