1A Elíhú odpovídal dále. Řekl:
2Považuješ tohle za správné? Řekl jsi: Má spravedlnost je ⌈před Bohem.⌉
3Vždyť se ptáš: Jaký užitek ti to přinese? Co víc získám než svým hříchem?
4Já odpovím několika výroky tobě a s tebou i tvým přátelům.
5Pohleď na nebesa a viz, pozoruj oblaky, jak tě převyšují.
6Hřešíš–li, co to s ním provede? Je–li tvých přestoupení mnoho, co mu to způsobí?
7Pokud jsi byl spravedlivý, co mu tím dáš nebo co od tebe získá?
8Tvá ničemnost se týká jen člověka, jako jsi ty, tvá spravedlnost lidského syna.
9Lidé se dávají do křiku pro množství útlaku, pro tvrdou paži mocných křičí o pomoc.
10A nikdo neříká: Kde je Bůh, můj Tvůrce, který dává v noci písně,
11vyučuje nás více než zemská zvířata, činí nás moudřejšími než nebeské ptactvo?
12Jednou budou úpěnlivě volat, ale on neodpoví, kvůli pýše zlých lidí.
13Bůh nebude poslouchat pouhý klam, Všemohoucí si toho nebude všímat.
14Tím spíše když říkáš, že si nebudeš všímat jej. Tvůj spor je před ním a ty na něj musíš čekat.
15Avšak nyní, protože jeho hněv tě ještě nenavštívil a o zpupnost se zatím příliš nestaral.
16I Jób svá ústa otvírá marně, bez rozmyslu zbytečně rozmnožuje výroky.