1A nyní se mi smějí ti, kteří jsou věkem mladší než já, jejichž otci jsem pohrdl tak, že jsem je odmítl nasadit ke svým ovčáckým psům.
2Nač mi také je síla jejich rukou? Zralost u nich přišla vniveč.
3Nedostatkem a hladomorem vyčerpaní ohlodávají suchopár uplynulé noci, zkázu a zpustošení.
4Trhají lebedu, listí z křoví a kořen janovce, aby je zasytily.
5Jsou vypuzeni ze společenství, křičí na ně jako na zloděje.
6Musejí přebývat v údolním srázu, dírách v podzemí a skalách,
7hýkají mezi křovím, zalezlí pod plevelem.
8Blázni, ano bezejmenní, byli vymrskáni ze země.
9A teď jsem se stal jejich písničkou, stal jsem se námětem jejich výroku.
10Opovrhují mnou, vzdalují se ode mne a ⌈nemají zábrany plivat mi do tváře.⌉
11Jelikož on rozvázal mé lano a pokořil mě, oni si přede mnou povolili uzdu.
12Napravo povstávají jako mladická chátra, podrážejí mi nohy, vrší proti mně své zhoubné stezky.
13Mou pěšinu boří, přispívají k mé zkáze. Není před nimi pomocníka.
14Přicházejí jako široká trhlina, valí se jako zkáza.
15Hrůza se obrátila proti mně, mou důstojnost pronásleduje jako vítr; jako mračno pominula má spása.
16A teď je má duše rozlita nade mnou, dny soužení mě zachvacují.
17Noc ze mě vyloupala kosti. Neutichnou mé hlodající bolesti.
18Velkou silou se můj oděv změnil k nepoznání, mé roucho mě přepásá jako obojek.
19Vrhl mě do bláta, stal jsem se podobným prachu a popelu.
20Křičím k tobě o pomoc, a neodpovídáš mi. Když ⌈jsem se dříve postavil k modlitbě, měl jsi pro mě pochopení.⌉
21Změnil ses mi v krutého nepřítele, strojíš mi úklady silou své ruky.
22Zvedneš mě, posadíš mě na vítr, necháš mě zmítat se v bouři.
23Vždyť vím, že mě přivedeš k smrti, do domu setkání pro všechno živé.
24⌈On jistě nevztáhne ruku do sutin, když při své zkáze někdo volá o pomoc.⌉
25Zdalipak jsem neplakal nad tím, kdo prožíval těžké dny? Nestarala se má duše o nuzného?
26Vždyť jsem čekal dobro, a přišlo zlo, očekával jsem světlo, a přišlo setmění.
27Mé nitro bylo přivedeno do varu a nemělo pokoj, potkaly mě dny soužení.
28Chodil jsem v nářku, ne v žáru slunce, ve shromáždění jsem povstal a křičím o pomoc.
29Šakalům jsem se stal bratrem, pštrosům bližním.
30Zčernala na mně kůže, ⌈horečkou ⌈vzplanuly mé kosti.⌉⌉
31I má lyra je naladěna pro smuteční obřad, pro hlas plačících má flétna.