1Se svýma očima jsem uzavřel smlouvu, jak bych se mohl zadívat na pannu?
2A jaký je podíl od Boha nahoře, dědictví od Všemohoucího shůry?
3Cožpak jím pro bídáka není pohroma a pro pachatele nepravosti neštěstí?
4Cožpak on mé cesty neuvidí a nespočítá všechny mé kroky?
5Jestliže jsem jednal falešně a má noha spěchala za podvodem,
6ať mě na miskách spravedlnosti odváží, ať mou bezúhonnost Bůh pozná.
7Pokud by se odvrátil z cesty můj krok, mé srdce by šlo za mýma očima a poskvrna by ulpěla na mých dlaních,
8ať tedy zaseji a sní to někdo jiný a ať jsou vykořeněny moje výpěstky.
9Jestliže se mé srdce dalo přivábit k cizí ženě a číhal jsem u vchodu svého bližního,
10ať má žena ⌈jinému mele a jiní ať se nad ní sklánějí.⌉
11Vždyť je to hanebnost, zvrácenost hodná odsouzení.
12Neboť je to oheň, který stravuje až k zahynutí, vykoření všechnu mou úrodu.
13Pohrdnu–li právem svého otroka či své otrokyně v jejich sporu se mnou,
14co udělám, až Bůh povstane? Až mě navštíví, co mu odpovím?
15Cožpak ten, který učinil v nitru mě, neučinil i jej? Což nás ⌈tentýž nepřipravil v lůně?⌉
16Jestliže jsem chudému odepřel jeho přání a nechal jsem vyhasnout oči vdovy,
17jestliže jsem jídal své sousto sám, aniž by z něj jedl i sirotek --
18vždyť u mě vyrůstal jako u otce od mého mládí a vdovu jsem vedl od lůna své matky --
19jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu a nuzného, že nemá přikrývku,
20jestliže mi jeho bedra nežehnala, že se zahřál vlnou ze stříže mých beránků,
21jestliže jsem se rozehnal rukou proti sirotkovi, protože jsem viděl, že mám v bráně podporu,
22ať mi odpadne rameno od zad a vylomí se mi paže z lokte.
23Vždyť Boží pohroma mi nahání strach, ⌈nemohl bych snést jeho vznešenost.⌉
24Pokud bych svou důvěru složil ve zlato, čistému zlatu bych řekl: Má naděje!,
25jestliže bych se radoval, že mám hojný majetek a že má ruka mnoho získala,
26jestliže bych pohleděl na sluneční světlo, jak se třpytí a jak spanile putuje měsíc
27a mé srdce by se dalo ve skrytu svést a ⌈polibek mých úst by poslala má ruka,⌉
28také to je zvrácenost hodná odsouzení, protože bych zapřel Boha nahoře.
29Zdalipak bych se radoval ze zkázy toho, kdo mě nenávidí, a rozjařil bych se, že ho postihlo něco zlého?
30Svým ústům jsem nedovolil hřešit, žádat ⌈kletbou o jeho život.⌉
31Cožpak muži z mého stanu neříkali: Kdo by nebyl nasycen jeho masem?
32Příchozí nenocoval venku, otvíral jsem své dveře pro poutníka.
33Jestliže jsem svá přestoupení přikryl ⌈jako Adam,⌉ takže jsem svou vinu uschoval ve své hrudi,
34protože jsem měl strach z velkého davu a děsilo mě pohrdání lidských čeledí, umlkl jsem a nevycházel ze vchodu.
35Kéž je mi dopřán někdo, kdo by mi naslouchal. Zde je mé znamení. Ať mi odpoví Všemohoucí. Můj odpůrce sepsal záznam.
36Cožpak bych ho nenosil na rameni? Připoutal bych jej k sobě jako korunu.
37Oznámil bych mu počet svých kroků, přistupoval bych k němu jako vévoda.
38Jestliže má půda ⌈křičí proti mně⌉ a její brázdy pláčou spolu s ní,
39jestliže jsem bez placení jedl její úrodu a ⌈přiváděl jsem duši jejích vlastníků k zoufalství,⌉
40ať mi vzejde trní namísto pšenice a býlí namísto ječmene. Tím končí Jóbova slova.