1Volej z plna hrdla, bez zábran; pozdvihni svůj hlas jako beraní roh a oznam mému lidu jejich přestoupení a domu Jákobovu jejich hříchy!
2Den co den se mě dotazují a mají zalíbení v poznání mých cest jako národ, který koná spravedlnost a neopouští právo svého Boha. Doptávají se mě na spravedlivá rozhodnutí, mají zalíbení v Boží blízkosti.
3Proč, když se postíme, ty to nevidíš, pokořujeme svou duši, a ⌈ty o tom nevíš?⌉ Hle, v den svého půstu si hledíte svých zájmů a utlačujete všechny své dělníky.
4Hle, postíte se jen ke sporům a hádkám a abyste bili ničemnou pěstí. Nepostěte se tak jako dnes, má–li být na výšině slyšet váš hlas.
5Což je toto půst, který si přeji, a den, kdy člověk pokořuje svou duši? Aby svěsil hlavu jako rákos a podestlal si pytlovinu a popel? Toto chceš nazývat postem a dnem, který je Hospodinu milý?
6Toto je půst, který si přeji: Rozvázat ⌈pouta ničemnosti,⌉ uvolnit řemeny jha a propustit utlačované na svobodu, zpřetrhat každé jho.
7⌈Když budeš⌉ lámat hladovému svůj chléb a chudé bezdomovce přivedeš do domu, když uvidíš nahého, zakryješ ho a vůči vlastnímu tělu a krvi nebudeš lhostejný,
8tehdy tvé světlo vytryskne jako rozbřesk a rychle vzejde tvé uzdravení; před tebou půjde tvá spravedlnost a ⌈za tebou půjde⌉ Hospodinova sláva.
9Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, budeš křičet o pomoc a řekne: Zde jsem; jestliže odstraníš ze svého středu jho, ukazování prstem a mluvení zla.
10Poskytneš–li ze svého hladovému a strádajícího nasytíš, v temnotě vyjde tvé světlo a tvůj soumrak bude jako poledne.
11A Hospodin tě povede ustavičně, nasytí tvou duši i na vyprahlých místech a dodá svěžesti tvým kostem. Budeš jako zavlažovaná zahrada a jako vodní zdroj, jehož voda nebude vysychat.
12⌈Ti, kteří z tebe vyjdou, vybudují⌉ odvěké trosky, upevníš ⌈základy, které trvaly z generace na generaci.⌉ A nazvou tě tím, kdo zazdívá trhliny a obnovuje stezky ⌈k obydlím.⌉
13Jestliže odvrátíš svou nohu od pošlapávání soboty, od konání svých zálib v můj svatý den, a nazveš sobotu rozkošnou a svatý den Hospodinův ctihodným a budeš ho ctít tak, že nebudeš konat své cesty, nebudeš hledat své záliby a mluvit planá slova,
14potom budeš mít rozkoš v Hospodinu a ⌈nechám tě jezdit na návrších země⌉ a ⌈budu tě krmit dědictvím⌉ tvého otce Jákoba, neboť ústa Hospodinova promluvila.