1Spravedlivý hyne a nikdo ⌈si to nebere k srdci.⌉ ⌈Zbožní lidé⌉ ⌈jsou bráni pryč,⌉ a přitom není, kdo by rozuměl, že ⌈před příchodem zla⌉ je spravedlivý vzat.
2Ten, kdo ⌈žije správně,⌉ dojde pokoje, odpočine na svém loži.
3Ale vy přistupte sem, synové věštkyně, potomstvo cizoložníka a nevěstky!
4Z koho si děláte legraci, na koho si otvíráte ústa a vyplazujete jazyk? Což nejste vy děti vzpoury a potomstvo klamu?
5Vy, kteří se rozpalujete modloslužbou mezi duby, ⌈pod každým zeleným stromem⌉ a pobíjíte děti u potoků ⌈pod skalními převisy?⌉
6Mezi hladkými potočními kameny je tvůj podíl, ano, ty jsou tvým údělem. Dokonce jsi jim vylévala litou oběť, přinášela přídavnou oběť. Cožpak se z těchto věcí potěším?
7Na vysokou a vyvýšenou horu jsi umístila své lože. A tam jsi vystoupila obětovat svou oběť.
8A za dveře a veřeje jsi umístila své znamení. Ano, opustila jsi mne a vyšla jsi nahoru, rozšířila jsi své lože a ⌈koupila sis od nich přízeň.⌉ Zamilovala sis jejich lože, viděla jsi jejich moc.
9Putovala jsi ke králi s olejem, připravila sis mnoho vonných mastí, posílala jsi do daleka posly a ponížila ses až do podsvětí.
10Unavila ses množstvím svých cest, ale neřekla jsi: ⌈Je to zbytečné.⌉ Nalezla jsi život ve své moci, proto jsi nezeslábla.
11Koho ses obávala a před kým jsi měla strach, že jsi lhala, na mne jsi nepamatovala a nevzala sis to k srdci? Mlčel jsem příliš dlouho. Proto se mě nebojíš?
12Já oznámím tvou spravedlnost a tvé skutky, ale neprospějí ti.
13Když budeš volat o pomoc, ať tě vysvobodí tvé sbírky model; všechny je odnese vítr a sebere vánek. Ale ten, kdo má útočiště ve mně, zdědí zemi a obsadí mou svatou horu.
14A řekne: Navršte, navršte násep, připravte cestu, zvedněte každou překážku z cesty mého lidu!
15Toto praví Vznešený a Vyvýšený, který přebývá ve věčnosti a jehož jméno je Svatý: Bydlím na vysokém a svatém místě, i s tím, kdo má zdeptaného a poníženého ducha, abych oživoval ducha ponížených a abych oživoval srdce zdeptaných.
16Vždyť nebudu navěky vést při, ani se nebudu hněvat navždy, protože jinak by duch přede mnou zemdlel, i dech všeho, co jsem učinil.
17Pro jeho ⌈zvrácenou zištnost jsem se⌉ rozhněval a bil jsem ho, ukryl jsem se a hněval jsem se, ale on šel odvrácen dál cestou svého srdce.
18Viděl jsem jeho cesty a uzdravím ho. Povedu ho a odplatím mu útěchou. Jeho truchlícím
19stvořím ovoce rtů. Pokoj, pokoj dalekému i blízkému, praví Hospodin, a uzdravím ho.
20Ale ničemové budou jako vzedmuté moře, když se nemůže utišit, jehož vody vyvrhují špínu a bláto.
21Ničemové nemají pokoj, praví můj Bůh.