1Vždyť Hospodin se slituje nad Jákobem a znovu vyvolí Izrael, dá jim spočinout ⌈v jejich zemi;⌉ připojí se k nim příchozí, připojí se k domu Jákobovu.
2Národy je vezmou a přivedou je na jejich místo. Dům izraelský je přijme v Hospodinově zemi do dědictví za otroky a za služky. Tak se ti, kdo je odvedli do zajetí, stanou jejich zajatci. Budou panovat nad svými utlačovateli.
3I stane se v den, kdy ti Hospodin dopřeje odpočinutí od tvého trápení a nepokoje i od tvrdé otročiny, jíž jsi byl zotročen,
4že proneseš o babylonském králi toto pořekadlo: Jak přestal utlačovatel, jak přestal útok!
5Hospodin zlomil hůl ničemů, žezlo vládců,
6které se zuřivostí bilo národy ranami bez ustání, které panovalo v hněvu nad národy s bezmeznou tyranií.
7Celá země odpočinula a má klid; lidé propukli v jásot.
8I cypřiše se nad tebou radují i libanonské cedry: Od té doby, co jsi lehl, nepřichází, kdo by nás kácel.
9Podsvětí dole se třese na tebe, vstříc tvému příchodu; zburcovalo kvůli tobě nebožtíky -- všechny vůdce země -- ze svých trůnů dalo povstat všem králům národů.
10Ti všichni promluví a řeknou ti: I ty jsi zbaven síly jako my? Stal ses nám podobným!
11Do podsvětí je svržena tvá vznešenost, hudba tvých harf; ⌈pod tebou jsou rozprostřeny larvy⌉ a červi jsou tvou přikrývkou.
12Jak jsi spadl z nebes, ⌈třpytivá hvězdo, synu úsvitu?⌉ Byl jsi odseknut k zemi, ⌈ty, který jsi porážel národy!⌉
13A ty sis řekl ve svém srdci: Vystoupím do nebes, nad hvězdy Boží vyvýším svůj trůn; usednu na Hoře shromáždění na nejzazším severu.
14Vystoupím na výsosti oblaku, vyrovnám se Nejvyššímu.
15Jenže jsi svržen do podsvětí, do největších hlubin jámy.
16Ti, kteří tě uvidí, na tebe budou zírat a pozorně tě sledovat: Což to není ten muž, jenž znepokojoval zemi a otřásal královstvími?
17Obracel svět v pustinu a jeho města bořil, své vězně nepropouštěl domů.
18Všichni králové ⌈národů, všichni⌉ leží ve slávě, každý ve vlastní hrobce.
19Ale tebe ⌈pohodili mimo tvůj hrob⌉ jako ohavný výhonek, zahalený pobitými, probodenými mečem, těmi, kdo sestupují ke kamenům jámy -- jako rozšlapanou mršinu.
20Nebudeš s nimi mít jeden hrob, protože jsi ničil svou zemi a zabíjel svůj lid. Potomstvo zločinců nebude zmiňováno navěky.
21Připravte místo porážení pro jeho syny kvůli vině jejich otců, ať nevstanou a nedostanou do vlastnictví zemi a nenaplní povrch světa městy.
22Povstanu proti nim, je výrok Hospodina zástupů, a vyhladím ⌈jméno Babylona⌉ i jeho ostatek, nástupce i následníka, je Hospodinův výrok.
23A učiním ho vlastnictvím ježků a ⌈vodní mokřinou;⌉ a zametu ho koštětem vyhlazení, je výrok Hospodina zástupů.
24Hospodin zástupů přísahal: Jistěže tak, jak jsem si usmyslil, ⌈se stane, a jak jsem se rozhodl,⌉ tak se to naplní:
25Rozdrtím Ašúra ve své zemi a na svých horách ho pošlapu. Stáhnu z nich jeho jho a odstraním jeho břemeno z jejich ramen.
26To je plán, který je naplánován pro celou zemi, a to je paže, která je vztažena proti všem národům.
27Vždyť to naplánoval Hospodin zástupů, kdo to zruší? A jeho paže je vztažena, kdo ji odvrátí?
28V roce, kdy zemřel král Achaz, přišel tento prorocký výnos:
29Neraduj se, celá Pelišteo, že je zlomena hůl, která tě bije: Neboť z hadího kořenu vyjde zmije a jejím plodem bude létající ohnivý had.
30⌈Prvorození nuzných⌉ se budou pást a chudí budou uléhat v bezpečí. Ale tvůj kořen nechám zemřít hladem a tvůj ostatek zabiji.
31Naříkej, bráno, křič o pomoc, město! Propadni malomyslnosti, celá Pelišteo, protože od severu přichází kouř a není, kdo by zůstal stranou svého shromaždiště.
32Co odpovědí poslům toho národa? Že Hospodin založil Sijón a v něm budou mít útočiště nuzní jeho lidu.