1I stalo se ke mně Hospodinovo slovo v devátém roce v desátém měsíci, desátého dne toho měsíce:
2Lidský synu, zapiš si jméno dne, právě tohoto dne. Babylonský král právě v tento den oblehl Jeruzalém.
3Užij pro dům vzpoury podobenství. Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: Postav hrnec, postav, a také do něj nalij vodu.
4Shromáždi do něj díly masa, všechny dobré díly, bok i rameno, naplň ho vybranými kostmi.
5Potom vezmi vybranou ovci a kosti narovnej také pod ni. Nech ji vřít varem, aby se v tom uvařily i ty kosti.
6Proto praví Panovník Hospodin toto: Běda městu prolévajícímu krev, hrnci, v němž je připálenina a jehož připálenina z něj nebyla odstraněna. Vybírej ho, ⌈díl po dílu;⌉ ⌈nepadl pro něho los.⌉
7Neboť jeho krev zůstala uprostřed něho, uvedlo ji na holou skálu, nevylilo ji na zem, aby ji zakryl prach.
8Abych vyvolal zlobu, abych vykonal pomstu, nechal jsem jeho krev na holé skále, aby nebyla zakryta.
9Proto praví Panovník Hospodin toto: Běda městu, ve kterém byla prolita krev. Také já udělám velkou hranici.
10Nadělej spoustu dříví, zapal oheň, abys dovařil maso a vmísil koření. I kosti se připálí.
11A postav ho prázdný na žhavé uhlíky, aby se zahřál a rozpálil se jeho bronz, až se bude uprostřed něj tavit jeho nečistota, bude se oddělovat jeho připálenina.
12Unavil mé usilovné snahy, nevyjde z něj mnoho jeho připáleniny. Jeho připálenina zůstává i v ohni.
13V tvé nečistotě je hanebnost. ⌈Ačkoliv jsem tě očišťoval, nezbavilo ses své nečistoty.⌉ Budeš stále nečisté, ⌈dokud nedopřeji odpočinutí své zlobě proti tobě.⌉
14Já Hospodin jsem promluvil. Přichází to a já budu jednat. Nebudu nevšímavý, nebudu mít lítost a neslituji se. Podle tvých cest a podle tvých činů tě odsoudili, je výrok Panovníka Hospodina.
15I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
16Lidský synu, hle, náhlou ranou ti beru to, co je vzácné tvým očím, ale nebudeš bědovat ani se nerozpláčeš a ⌈neskanou ti slzy.⌉
17Sténej potichu, nebudeš konat smuteční obřad za mrtvé. Oviň si turban. A na nohy si vezmeš sandály, nebudeš si zakrývat vous a nebudeš jíst chléb truchlících mužů.
18Ráno jsem tedy promluvil k lidu a večer zemřela moje žena. Ráno jsem pak jednal, jak mi bylo přikázáno.
19A lid se mě ptal: Cožpak nám neoznámíš, co to pro nás znamená, že takto jednáš?
20Nato jsem jim řekl: Stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
21Řekni domu izraelskému: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já znesvěcuji svou svatyni, ⌈vaši mocnou pýchu,⌉ to, co je vzácné vašim očím, a slast vaší duše. Vaši synové a vaše dcery, které jste zanechali, padnou mečem.
22Potom budete jednat tak, jako jsem jednal já. Nebudete si zakrývat vous a nebudete jíst chléb truchlících mužů.
23Vaše turbany budou na vašich hlavách a vaše sandály na vašich nohách. Nebudete bědovat ani se nerozpláčete. Pro svou zvrácenost budete chřadnout a úpět jeden s druhým.
24Tak se pro vás Ezechiel stane znamením. Uděláte vše, jako to udělal on. Až to přijde, poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.
25A ty, lidský synu, cožpak v den, kdy od nich vezmu jejich záštitu, jejich slavnou radost, to, co je vzácné jejich očím, a to, po čem jejich duše touží, jejich syny a jejich dcery,
26nepřijde k tobě v onen den ten, kdo unikl, aby předal uším zprávu?
27V onen den budou uvolněna tvá ústa v přítomnosti toho, kdo unikl. Promluvíš a nebudeš již němý a staneš se pro ně znamením. I poznají, že já jsem Hospodin.