1I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
2Ty pak, lidský synu, budeš soudit? Budeš soudit ⌈město prolévající krev?⌉ Poučíš ho o všech jeho ohavnostech.
3Řekneš: Toto praví Panovník Hospodin: Město, které prolévá krev ve svém středu, aby přišel jeho čas, a zhotoví samo proti sobě bůžky, aby se poskvrňovalo.
4Svou krví, kterou jsi prolilo, ses provinilo, a svými bůžky, které jsi zhotovilo, ses poskvrnilo, přivedlo jsi blíž své dny a přišlo jsi do svých let. Kvůli tomu jsem tě učinil předmětem potupy pro národy a posměchu pro všechny země.
5Ty, které jsou ti blízko, i ty, které jsou od tebe daleko, se ti budou posmívat: To nečisté jméno, ten velký zmatek.
6Hle, izraelští předáci, každý ⌈podle toho, jakou měl moc, byli pohotoví prolévat v tobě krev.⌉
7Otce a matku v tobě znevážili, příchozímu uprostřed tebe působili útlak, sirotka a vdovu v tobě utiskovali.
8Pohrdlo jsi mými svatými věcmi a znesvětilo jsi mé soboty.
9Byli v tobě pomlouvači připravení prolévat krev a hodovali v tobě na horách. Páchali uprostřed tebe hanebnost.
10Syn v tobě odhalil nahotu otce, ponížili v tobě nečistou v době menstruace.
11Někdo spáchal ohavnost se ženou svého bližního, jiný znečistil hanebností svou snachu a další v tobě ponížil svou sestru, dceru svého otce.
12Přijímali v tobě úplatek, aby prolévali krev, bralo jsi lichvu a úrok, odíralo jsi své bližní útlakem a na mě jsi zapomnělo, je výrok Panovníka Hospodina.
13A hle, ⌈zatleskal jsem nad tvým nekalým ziskem, který jsi nahromadilo, a nad tvou krví, která byla⌉ uprostřed tebe prolita.
14Jestlipak obstojí tvé srdce, zdalipak budou pevné tvé ruce ve dnech, kdy s tebou budu jednat? ⌈Já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám.⌉
15Rozptýlím tě mezi národy, rozmetám tě po zemích a ⌈odstraním z tebe tvou nečistotu.⌉
16Znesvěcuješ se samo před očima národů. I poznáš, že já jsem Hospodin.
17I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
18Lidský synu, dům izraelský se pro mě stal struskou. Stali se všichni mědí a cínem, železem a olovem uprostřed pece, struskou ze stříbra.
19Proto praví Panovník Hospodin toto: Jelikož vy všichni jste se stali struskami, proto hle, shromažďuji vás doprostřed Jeruzaléma.
20Stříbro, měď a železo, olovo a cín je shromážděn doprostřed pece, aby na něho dmýchal oheň, aby tavil. Tak vás shromáždím ve svém hněvu a ve své zlobě, uložím vás do pece a budu vás tavit.
21Shrnu vás, budu na vás dmýchat ohněm své zuřivosti a budete se tavit uprostřed něj.
22Jako probíhá tavení stříbra uprostřed pece, tak budete roztaveni uprostřed něj a poznáte, že já Hospodin jsem na vás vylil svou zlobu.
23I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
24Lidský synu, řekni jí: Ty jsi neočištěná země. Ta nebyla skropena deštěm v den rozhořčení.
25Uprostřed ní je spiknutí jejích proroků, jako když řvoucí lev sápe kořist. Pohltili duši, vezmou bohatství a každou drahocennou věc, rozmnožili uprostřed ní počet jejích vdov.
26Její kněží znásilnili můj zákon a znesvěcovali mé svaté věci, ⌈nerozlišovali mezi svatým a obyčejným, nepoučili o rozdílu mezi nečistým a čistým⌉ a ⌈zavírali oči před mými sobotami,⌉ a tak jsem byl uprostřed nich znesvěcován.
27Její knížata uprostřed ní sápou kořist jako vlci, když prolévají krev, když hubí duše, aby pro sebe hrabali nekalý zisk.
28A její proroci jim to omítali omítkou, když ⌈viděli klam a věštili pro ně lež. Říkají: Toto praví Panovník Hospodin, a Hospodin přitom nepromluvil.⌉
29Lid země se dopouštěl útlaku, uchvátili lup, utiskovali chudého a nuzného a bezprávně utlačovali příchozího.
30⌈I hledal jsem mezi nimi muže, který by stavěl zeď a postavil se za tu zemi před mou tvář do trhliny, abych ji nezničil,⌉ ale nenalezl jsem.
31Vylil jsem tedy na ně své rozhořčení, skoncoval jsem s nimi ohněm své zuřivosti, ⌈uvalil jsem jejich cestu na jejich hlavu,⌉ je výrok Panovníka Hospodina.