1Pak ⌈jsme se vydali na cestu⌉ a vyrazili jsme do pustiny směrem k Rákosovému moři, jak mi řekl Hospodin, a obcházeli jsme po mnoho dní pohoří Seír.
2Tu mi Hospodin řekl:
3Už dost dlouho jste obcházeli toto pohoří. Vydejte se na sever.
4A lidu přikaž: Budete procházet územím svých ⌈bratrů, synů Ezauových,⌉ sídlících v Seíru. Bojí se vás, tak se mějte velmi na pozoru.
5⌈Nepouštějte se s nimi do boje,⌉ protože vám z jejich země nedám ani stopu, neboť pohoří Seír jsem dal do vlastnictví Ezauovi.
6Jídlo od nich získávejte za stříbro, ⌈abyste se mohli najíst,⌉ a také vodu si od nich opatřujte za stříbro, abyste se mohli napít.
7Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehnal ⌈při všem⌉ díle tvých rukou. ⌈Zná tvou cestu⌉ touto velkou pustinou. Těchto čtyřicet let byl ⌈Hospodin, tvůj Bůh, s tebou,⌉ a ⌈neměl jsi v ničem nedostatek.⌉
8Tak jsme šli dál od svých bratrů, synů Ezauových, sídlících v Seíru, ⌈cestou přes Arabu,⌉ Élat a Esjón–geber. Pak jsme se obrátili a ⌈šli jsme směrem k⌉ moábské pustině.
9Tu mi Hospodin řekl: Nenapadej Moábce a nepouštěj se s nimi do boje, protože z jejich země ti nedám nic do vlastnictví, neboť Ar jsem dal do vlastnictví ⌈synům Lotovým.⌉
10(Předtím v něm sídlili Emejci, velký a početný lid, vysoký jako Anákovci;
11byli také považováni za Refájce jako Anákovci, ale Moábci je nazývali Emejci.
12V Seíru předtím sídlili Chorejci. Ale synové Ezauovi je vypudili, vyhladili je před sebou a sídlili tam místo nich, stejně jako to udělali Izraelci se zemí svého vlastnictví, kterou jim Hospodin dal.)
13Nyní vstaňte a přejděte potok Zered. Tak jsme přešli potok Zered.
14Doba, po kterou jsme šli z Kádeš–barneje, než jsme přešli potok Zered, byla třicet osm let, dokud nebyla z tábora zcela vyhlazena celá generace bojovníků, tak jak jim Hospodin přísahal.
15Ano, Hospodinova ruka byla proti nim, aby je vyhlazovala z tábora, až byli zcela vyhlazeni.
16I stalo se, když vymřeli všichni ti bojovníci z lidu,
17že ke mně Hospodin promluvil:
18Dnes ⌈procházíš územím⌉ Moábu, územím Aru.
19Až se přiblížíš k synům Amónovým, nenapadej je, nepouštěj se s nimi do boje, protože ze země synů Amónových ti nedám nic do vlastnictví, neboť jsem ji dal do vlastnictví synům Lotovým.
20(Také ta byla považována za zemi Refájců. Předtím v ní sídlili Refájci. Amónci je nazývali Zamzumci.
21Byl to velký a početný lid, vysoký jako Anákovci. Ale Hospodin je před nimi vyhladil, takže je vypudili a sídlili tam místo nich,
22stejně jako to udělal pro syny Ezauovy, sídlící v Seíru, když před nimi vyhladil Chorejce, takže je vypudili a sídlili tam místo nich až dodnes.
23Avíjce sídlící ve dvorcích až po Gazu vyhladili Kaftórci, kteří vyšli z Kaftóru, a sídlili místo nich.)
24Vstaňte, vyrazte a přejděte potok Arnón. Pohleď, vydal jsem do tvé ruky Emorejce Síchona, krále Chešbónu, i jeho zemi. Začni ji obsazovat a pusť se s ním do boje.
25Dnes začnu dávat ⌈strach a bázeň z tebe⌉ na národy pod celým nebem. Když uslyší ⌈zprávu o tobě,⌉ budou se před tebou třást a svíjet bolestí.
26Nato jsem poslal z pustiny Kedemótu posly k chešbónskému králi Síchonovi s ⌈úmluvou o pokoji:⌉
27Chci projít tvou zemí, půjdu ⌈přímo po cestě,⌉ neodbočím napravo ani nalevo.
28Budeš mi prodávat jídlo za stříbro, abych se mohl najíst, i vodu mi budeš dávat za stříbro, abych se mohl napít. Jenom chci pěšky projít --
29(stejně tak vůči mně jednali synové Ezauovi sídlící v Seíru a Moábci sídlící v Aru) -- dokud nepřejdu Jordán do země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh.
30Chešbónský král Síchon nás však nechtěl nechat projít ⌈jeho zemí,⌉ protože Hospodin, tvůj Bůh, zatvrdil jeho ducha a upevnil jeho srdce, aby ho vydal do tvé ruky, jak je tomu dnes.
31Hospodin mi řekl: Pohleď, začal jsem ti dávat Síchona a jeho zemi. Začni obsazovat ⌈jeho zemi a získej ji do vlastnictví.⌉
32Když Síchon ⌈se vším svým lidem⌉ vytáhl proti nám do boje k Jahasu,
33Hospodin, náš Bůh, nám ho vydal a pobili jsme jej i jeho syny i všechen jeho lid.
34V té době jsme dobyli všechna jeho města a každé město jsme zasvětili zkáze, muže, ženy i malé děti. Nenechali jsme nikoho přežít.
35Jenom dobytek jsme zabrali pro sebe a kořist z měst, která jsme dobyli.
36Od Aróeru, který je na ⌈břehu potoka⌉ Arnónu, města, které je v údolí, až po Gileád, nebylo město, které by před námi bylo v bezpečí; vše nám Hospodin, náš Bůh, vydal.
37Pouze k zemi synů Amónových ses nepřiblížil, na celou stranu potoka Jaboku ani k městům v pohoří; vše, jak přikázal Hospodin, náš Bůh.