1Toto jsou slova, která mluvil Mojžíš k celému Izraeli za Jordánem, v pustině, v Arabě naproti Súfu, mezi Páranem a Tófelem, Lábanem, Chaserótem a Dí–zahabem.
2Od Chorébu směrem k pohoří Seíru až do Kádeš–barneje to je jedenáct dní.
3I stalo se ve čtyřicátém roce, v jedenáctém měsíci, prvního dne toho měsíce, že Mojžíš pověděl synům Izraele všechno, co ⌈mu pro ně Hospodin přikázal,⌉
4poté, co pobil emorejského krále Síchona sídlícího v Chešbónu a bášanského krále Óga sídlícího v Aštarótu a v Edreí.
5Za Jordánem, v moábské zemi, začal Mojžíš vysvětlovat tento zákon:
6⌈Hospodin, náš Bůh,⌉ k nám promluvil na Chorébu: ⌈Dost dlouho jste pobývali⌉ na této hoře.
7⌈Vydejte se na cestu,⌉ vyrazte a jděte do pohoří Emorejců, ke všem jejich sousedům, do Araby, do pohoří, do Šefely, do Negebu a na pobřeží moře, do kenaanské země a Libanonu, až k Veliké řece, řece Eufratu.
8Pohleď, dal jsem před vás tu zemi. Jděte a obsaďte zemi, o které Hospodin přísahal vašim ⌈otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi,⌉ že ji dá jim a jejich potomstvu po nich.
9V té době jsem vám řekl: Nemohu vás sám unést.
10Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil, ano je vás dnes tolik jako hvězd na nebi.
11Ať vám Hospodin, Bůh vašich otců, ještě tisíckrát přidá a požehná vám, tak jak vám řekl.
12Jak ale mohu sám unést vaši zátěž, vaše břemena a vaše spory?
13Vyberte si ⌈ve svých kmenech⌉ moudré, rozumné a znalé muže a ustanovím je za vaše předáky.
14Nato jste mi odpověděli: To, co jsi řekl, abychom učinili, je dobré.
15Vzal jsem tedy předáky vašich kmenů, moudré a znalé muže, a ustanovil jsem je předáky nad vámi, veliteli ⌈nad tisíci, veliteli nad sty, veliteli nad padesáti, veliteli nad deseti⌉ a správci nad vašimi kmeny.
16V té době jsem přikázal vašim soudcům: Vyslechněte ⌈své bratry⌉ a suďte spravedlivě mezi člověkem a jeho bratrem i příchozím.
17Při soudu ⌈nestraňte lidem,⌉ vyslechněte ⌈malého i velkého.⌉ Nemějte strach z člověka, neboť soud patří Bohu. Záležitost, která bude pro vás příliš těžká, předneste mně a já ji vyslechnu.
18V té době jsem vám přikázal ⌈všechno, co⌉ máte dělat.
19Vyrazili jsme z Chorébu a šli jsme celou tou velkou a obávanou pustinou, kterou jste viděli cestou k emorejskému pohoří, jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh, až jsme došli do Kádeš–barneje.
20Řekl jsem vám: Přišli jste až k emorejskému pohoří, které vám dává Hospodin, náš Bůh.
21Pohleď, Hospodin, tvůj Bůh, před tebe dal zemi. Vytáhni a obsaď ji, jak ti řekl Hospodin, Bůh tvých otců. Neboj se a neděs se.
22Přistoupili jste všichni ke mně a řekli jste: Pošleme před sebou muže, aby pro nás proslídili zemi a přinesli nám zpět zprávu o cestě, kterou máme táhnout, a o městech, do kterých máme vejít.
23⌈Líbilo se mi to⌉ a vybral jsem z vás dvanáct mužů, jednoho muže za každý kmen.
24⌈Vydali se na cestu,⌉ stoupali do pohoří a přišli až do údolí Eškólu. Prozkoumali ho,
25vzali s sebou z ovoce té země a zanesli to k nám. Přinesli nám zprávu se slovy: Země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh, je dobrá.
26Nechtěli jste však vytáhnout a vzpírali jste se příkazu Hospodina, svého Boha,
27reptali jste ⌈ve svých stanech⌉ a říkali jste: Hospodin nás měl v nenávisti, vyvedl nás z egyptské země, aby nás vydal do ruky Emorejců a vyhladil nás.
28Kam to táhneme? Naši bratři ⌈oslabovali naše srdce⌉ slovy: Je tam lid větší a vyšší nežli my, jsou tam města velká a opevněná až k nebesům; viděli jsme tam dokonce i potomky Anákovců.
29Nato jsem vám řekl: Nemějte strach a nebojte se jich.
30Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, on bude bojovat za vás, stejně jako jednal s vámi před vašima očima v Egyptě
31a v pustině, kde jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí člověk svého syna, po celou cestu, kterou jste šli, až jste přišli na toto místo.
32⌈Navzdory tomu všemu⌉ jste nevěřili Hospodinu, svému Bohu,
33který šel cestou před vámi, aby vám vyhledal místo k táboření a aby vám ukázal cestu, po které byste měli jít -- ohněm v noci a oblakem ve dne.
34Když Hospodin uslyšel křik vašich slov, rozhněval se a přísahal:
35Nikdo z lidí této zlé generace neuvidí tu dobrou zemi, o které jsem přísahal, že ji dám vašim otcům,
36kromě Káleba, syna Jefunova. Ten ji uvidí, jemu a jeho synům dám zemi, na kterou vstoupil, protože ⌈šel naplno⌉ za Hospodinem.
37Také na mě se Hospodin kvůli vám rozhněval a řekl: Ani ty tam nevejdeš.
38Jozue, syn Núnův, který ⌈ti slouží,⌉ ten tam vejde. Jej posilni, neboť on dá zemi Izraeli do dědictví.
39Vaše malé děti, o kterých jste říkali, že se stanou kořistí, a vaši synové, kteří dnes nerozeznají dobré a zlé, ti tam vejdou, jim ji dám a oni ji obsadí.
40Vy ⌈se však vydejte na cestu⌉ zpět a vyrazte do pustiny směrem k Rákosovému moři.
41Nato jste mi odpověděli: Zhřešili jsme proti Hospodinu. Vytáhneme a budeme bojovat, jak přikázal Hospodin, náš Bůh. Připásali jste si každý své válečné zbraně a ⌈lehkomyslně jste vytáhli⌉ do pohoří.
42Hospodin mi řekl: Řekni jim: Netáhněte a nebojujte, protože já nejsem uprostřed vás; ať nejste poraženi od svých nepřátel.
43Mluvil jsem k vám, ale neposlouchali jste. Vzepřeli jste se Hospodinovu příkazu, ⌈jednali jste povýšeně a vytáhli⌉ jste do pohoří.
44Emorejci sídlící v onom pohoří vytáhli proti vám, pronásledovali vás, jako to dělávají včely, a rozehnali vás od Seíru až po Chormu.
45⌈Když jste se vrátili, plakali jste⌉ před Hospodinem, ale Hospodin neslyšel váš hlas, nenaslouchal vám.
46Zůstali jste v Kádeši po mnoho dní, ⌈asi tak rok jste tam⌉ zůstali.