1Tanči, tanči, Šulamít, tanči, tanči, chcem tě zřít! Co uzříte na Šulamít, že má v tanci sólo mít?
2Jaká je krása tvých kroků v opáncích, dívko ty šlechetná! ⌈Klenotem je křivka tvých boků,⌉ rukama umělce vykroužená.
3Tvůj klín se jak mísa klene. Ať ⌈víno mísit⌉ nepřestane. Tvé bříško pšenice navršená, liliemi obroubená.
4Dva koloušci dvojice prsů tvých, dvojčátka gazelí.
5Šíje tvá věži ze slonoviny se podobá. Tvé oči ⌈batrabimskou bránu zračí jak v chešbónských nádržích.⌉ Tvůj nos jako věž Libanonu si Damašek prohlíží.
6Hlava na tobě jako Karmel vyjímá se a ⌈v plášti tvých vlasů šarlatovém⌉ král kvůli té kučeravé kráse zajatcem je rázem.
7Jak krásná jsi, jak líbezná, lásko přerozkošná.
8Neseš se tak, že připomínáš palmu a tvé prsy ⌈vzdouvají se datlemi.⌉
9Chci vylézt na palmu, říkám si, datlové trsy popadnu. Nebo ať jsou tvé prsy bobulová réva, ať po jablkách ti voní dech
10a v ústech -- jako bys to nejlepší víno měla. Pro mého milého kane! Hladce po rtech starců klouzá,
11můj milý má mne. Po mně prahne jeho touha.
12Jen pojď, můj milý, pojďme ven do polí, ať venku přespíme.
13Podíváme se ráno na vinice, réva jestli vyraší, zda její květ rozvírá se a rozkvetly už granáty. Tam ti dám své milování.
14Laskavec vůni už přivání a nad našimi dveřmi dozrály lahůdky, nové i staré. Pro tebe, můj milý, schovala jsem je.