1Stalo se, že když byl Apollos v Korintě, prošel Pavel ⌈hornatým vnitrozemím⌉ a přišel do Efesu; tam nalezl nějaké učedníky.
2Řekl jim: „Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?“ Oni mu odpověděli: „Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý.“
3Řekl: „Jak jste tedy byli pokřtěni?“ Oni řekli: „⌈Janovým křtem⌉.“
4Pavel řekl: „Jan křtil křtem pokání a říkal lidu, aby uvěřili v toho, který přijde po něm, to jest v Ježíše.“
5Když to uslyšeli, ⌈dali se pokřtít⌉ ve jméno Pána Ježíše.
6A když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně Duch Svatý a oni mluvili jazyky a prorokovali.
7Těch mužů bylo celkem asi dvanáct.
8Pavel vstoupil do synagogy a směle v ní mluvil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o věcech Božího království.
9Když se však někteří zatvrzovali a nechtěli se dát přesvědčit, ba přede všemi tu Cestu tupili, Pavel od nich odstoupil, oddělil učedníky a denně rozmlouval ve škole [nějakého] Tyranna.
10To trvalo dva roky, takže všichni obyvatelé provincie Asie uslyšeli Pánovo slovo, Židé i Řekové.
11A Bůh skrze Pavlovy ruce konal neobvyklé mocné činy,
12takže i na nemocné odnášeli šátky a zástěry, ⌈které se dotkly jeho těla⌉, a nemoci se od nich vzdalovaly a zlí duchové vycházeli.
13Také někteří potulní židovští zaklínači se pokusili nad těmi, kteří měli zlé duchy, vyslovovat jméno Pána Ježíše a říkali: „Zaklínám vás Ježíšem, kterého hlásá Pavel.“
14To činilo sedm synů nějakého Skévy, židovského velekněze.
15Zlý duch jim však odpověděl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?“
16A ten člověk, v němž byl zlý duch, se na ně vrhl, ovládl ⌈dva z nich⌉ a přemohl je, takže nazí a zranění utekli z toho domu.
17⌈Dověděli se o tom všichni⌉ Židé a Řekové, kteří bydleli v Efesu. I padl na všechny strach a jméno Pána Ježíše bylo velebeno.
18A mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli, otevřeně vyznávali a odhalovali své skutky.
19Mnozí, kteří se zabývali magií, snesli své knihy a přede všemi je pálili. A spočítali jejich cenu a shledali hodnotu padesáti tisíc stříbrných.
20Tak ⌈Pánovo slovo mocně rostlo a sílilo⌉.
21⌈Po těchto událostech⌉ se Pavel v duchu rozhodl, že projde Makedonii a Achaju a půjde do Jeruzaléma. Řekl: „Až tam pobudu, musím spatřit také Řím.“
22Poslal do Makedonie dva své pomocníky, Timotea a Erasta, a sám zůstal nějaký čas v Asii.
23V té době nastalo nemalé pobouření pro tu Cestu.
24Nějaký zlatník jménem Demétrios, který vyráběl stříbrné modely Artemidiny svatyně a poskytoval řemeslníkům nemalý výdělek,
25svolal řemeslníky i ostatní pracovníky v tomto oboru a řekl: „Muži, víte, že z této práce máme blahobyt,
26a vidíte a slyšíte, že tento Pavel nejen v Efesu, nýbrž téměř v celé Asii přesvědčil a svedl značný zástup. Říká, že bohové, kteří jsou děláni rukama, nejsou bohové.
27Hrozí nebezpečí, že nejenom náš obor přijde v opovržení, ale i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a bude stržena velebnost té, kterou uctívá celá Asie i obydlený svět.“
28Když to uslyšeli, rozpálili se hněvem a začali křičet: „Veliká je efeská Artemis!“
29Celé město se naplnilo zmatkem; všichni se společně hnali do divadla a vlekli s sebou Pavlovy průvodce na cestách, Makedonce Gaia a Aristarcha.
30Pavel chtěl vejít mezi lid, ale učedníci mu v tom bránili.
31Také někteří vysocí úředníci provincie, kteří byli jeho přáteli, mu poslali vzkaz a prosili ho, aby se nevydával do divadla.
32Každý křičel něco jiného , neboť shromáždění bylo zmatené a většina ani nevěděla, proč se sešli.
33Ze zástupu vytáhli Alexandra, kterého Židé postrčili dopředu. Alexandr pokynul rukou a chtěl se před lidem hájit.
34Když však poznali, že je to Žid, zvolali všichni jedním hlasem a asi dvě hodiny křičeli: „Veliká je efeská Artemis!“
35Městský tajemník utišil zástup a řekl: „Muži efesští, kdo z lidí by nevěděl, že město Efeských je strážcem chrámu veliké Artemidy a ⌈jejího obrazu spadlého z nebe⌉?
36Protože o tom tedy není pochyb, musíte zachovat klid a nedělat nic ukvapeného.
37Přivedli jste tyto muže, ale oni se nedopustili svatokrádeže, ani neuráží naši bohyni.
38Mají–li tedy Demétrios a řemeslníci, kteří jsou s ním, proti někomu žalobu, konají se přece veřejné soudy a jsou tu místodržitelé. Tam ať žalují jeden druhého.
39Žádáte–li něco jiného, bude to vyřešeno v zákonném shromáždění.
40Vždyť jsme v nebezpečí, že budeme kvůli dnešku obviňováni ze vzpoury. Není žádný důvod, kterým ⌈bychom mohli⌉ vysvětlit toto srocení.“ Po těch slovech shromáždění rozpustil.