1Když Samuel zemřel, shromáždil se celý Izrael, oplakával ho a pohřbili ho v jeho domě v Rámě. David pak vstal a odešel do Páranské pustiny.
2V Maónu byl nějaký muž, ⌈který měl statek⌉ na Karmelu. Ten muž byl velmi zámožný. Měl tři tisíce ovcí a tisíc koz. Tehdy byl na Karmelu stříhat své ovce.
3Ten muž se jmenoval Nábal a jeho žena se jmenovala Abígajil. Ta žena byla velmi ⌈rozumná a krásného vzezření,⌉ ale ten muž byl tvrdý a jeho činy zlé. Byl to Kálebovec.
4David se v pustině doslechl, že Nábal stříhá své ovce.
5Nato David poslal deset služebníků. David služebníkům řekl: Vystupte na Karmel, jděte k Nábalovi a ⌈zeptejte se ho mým jménem, jak se mu daří.⌉
6Řekněte toto: Buď živ, ⌈pokoj tobě,⌉ pokoj tvému domu a pokoj všemu, co máš.
7Právě jsem slyšel, že máš stříž. Tví pastýři byli s námi a ⌈neubližovali jsme jim⌉ ani nic nepostrádali po všechny dny, co jsme byli na Karmelu.
8Zeptej se svých služebníků a povědí ti to. Kéž naleznou služebníci milost ve tvých očích, neboť přišli ve slavnostní den. Dej prosím svým otrokům a svému synu Davidovi, co ⌈máš po ruce.⌉
9Davidovi služebníci šli, pověděli Nábalovi všechna tato slova Davidovým jménem a čekali.
10Nábal však Davidovým otrokům odpověděl: Kdo je David a kdo je syn Jišajův? Dnes je mnoho otroků, kteří utíkají od svých pánů.
11Mám snad vzít svůj chléb, svou vodu a maso z dobytka, který jsem porazil pro své střihače, a dát to mužům, o nichž nevím, odkud jsou?
12Davidovi služebníci se tedy obrátili a vrátili. Přišli a oznámili Davidovi všechna ta slova.
13David řekl svým mužům: Připásejte si každý svůj meč. Připásali si meč a také David si připásal svůj meč. Asi čtyři sta mužů šlo za Davidem a dvě stě jich zůstalo u výstroje.
14Jeden ze služebníků oznámil Nábalově ženě Abígajile: Hle, David poslal z pustiny posly, aby pozdravili našeho pána, ale on se na ně osopil.
15Ti muži ⌈se k nám chovali velmi hezky,⌉ neubližovali nám a nic jsme nepostrádali po všechny dny, co jsme s nimi žili, když jsme byli na poli.
16Byli nám hradbou ⌈v noci i ve dne⌉ po všechny dny, co jsme byli s nimi a pásli ovce.
17Tak ⌈rozvaž a zjisti,⌉ co můžeš udělat, neboť na našeho pána a na celý jeho dům se hrne zlo. On je ničemník a nedá se s ním mluvit.
18Abígajil rychle vzala dvě stě chlebů, dva měchy vína, pět upravených ovcí, pět měr praženého zrní, sto sušených hroznů, dvě stě koláčů z lisovaných fíků a naložila to na osly.
19Svým služebníkům řekla: Jděte přede mnou, já půjdu za vámi. Svému muži Nábalovi však nic neoznámila.
20Jela na oslu a sestupovala kryta horou a David se svými muži zrovna sestupovali proti ní. Setkala se s nimi.
21David si říkal: Ano, marně jsem střežil v pustině všechno, co patří tomuto muži, takže nic ze všeho, co mu patří, nepostrádal. Odplatil mi však zlem za dobro.
22Tak ať Bůh učiní Davidovým nepřátelům a ještě přidá, jestliže ze všech, kteří mu patří, ponechám do rána někoho ⌈močícího na stěnu.⌉
23Když Abígajil uviděla Davida, rychle sesedla z osla, padla před Davidem na tvář a klaněla se k zemi.
24Padla mu k nohám a řekla: ⌈Má, má je to vina,⌉ můj pane. Kéž smí k tobě tvá otrokyně promluvit, vyslechni slova své otrokyně.
25Ať si můj pán nevšímá toho ničemníka Nábala. Vždyť ⌈je takový, jaké je jeho jméno.⌉ Jmenuje se Nábal (Pošetilec) a pošetilost je při něm. Já, tvoje otrokyně, jsem neviděla služebníky svého pána, které poslal.
26A nyní, můj pane, jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, Hospodin tě zadržel, abys neprolil krev a nepomohl si vlastní rukou. Nuže ať jsou jako Nábal tvoji nepřátelé a ti, kdo usilují o zlo pro mého pána.
27Kéž tento dar, který přinesla tvá služka svému pánu, je nyní dán služebníkům, kteří chodí v šlépějích mého pána.
28Sejmi, prosím, přestoupení ze své otrokyně. Vždyť Hospodin jistě učiní mému pánu trvalý dům, neboť můj pán vede Hospodinovy boje a ⌈po všechny tvé dny⌉ se při tobě nenašlo nic zlého.
29Kdyby někdo povstal, aby tě pronásledoval a usiloval o tvůj život, život mého pána bude svázán do svazku žijících s Hospodinem, tvým Bohem, ale život tvých nepřátel vyvrhne jako z praku.
30Stane se, že až Hospodin mému pánu učiní všechno dobro, které o tobě vyhlásil, a ustanoví tě vévodou nad Izraelem,
31ať to není pro tebe pokleskem ani ⌈výčitkou svědomí⌉ mého pána, že bezdůvodně prolil krev a že ⌈si můj pán sám pomohl.⌉ Až Hospodin prokáže mému pánu dobro, vzpomeň na svou otrokyni.
32Nato David Abígajile odpověděl: ⌈Požehnaný je Hospodin, Bůh Izraele,⌉ že tě dnes poslal, ⌈abys mi vyšla naproti.⌉
33Požehnaná je tvá rozvaha a požehnaná jsi ty, že jsi mě dnes zadržela, abych neprolil krev a nepomohl si sám vlastní rukou.
34Ano, jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, který mě zadržel, abych nespáchal zlo proti tobě, kdybys mi nevyšla rychle naproti, nezůstal by Nábalovi do svítání nikdo močící na stěnu.
35David si od ní vzal to, co mu přinesla, a řekl jí: Jdi v pokoji domů. Podívej, uposlechl jsem tě a ⌈beru na tebe ohled.⌉
36⌈Potom šla⌉ Abígajil k Nábalovi. Ten měl doma hostinu, ⌈jakou mívá král.⌉ ⌈Byl v dobrém rozmaru⌉ a hrozně opilý. Proto mu až do svítání vůbec nic neoznámila.
37Ráno, když ⌈Nábal vystřízlivěl,⌉ mu to všechno jeho žena pověděla. ⌈Selhalo mu⌉ srdce a ⌈ztuhl jako kámen.⌉
38Asi po deseti dnech se stalo, že Hospodin postihl Nábala a ten zemřel.
39Když David uslyšel, že Nábal zemřel, řekl: Požehnaný je Hospodin, že se mě zastal ohledně Nábalovy potupy vůči mně a zadržel svého otroka, ⌈aby nespáchal zlo.⌉ Hospodin obrátil Nábalovo zlo na jeho hlavu. Nato David poslal k Abígajile se vzkazem, že si ji chce vzít za ženu.
40Když přišli Davidovi otroci k Abígajile na Karmel, řekli jí: Poslal nás k tobě David, že si tě chce vzít za ženu.
41Ona vstala, poklonila se tváří k zemi a řekla: Hle, tvá otrokyně bude služkou a bude umývat nohy otroků svého pána.
42Abígajil rychle vstala, vyjela na oslu a také pět jejích služek, které šly v jejích šlépějích. Tak odešla s Davidovými posly a stala se jeho ženou.
43David si vzal také Achínoamu z Jizreelu a obě byly jeho ženami.
44Saul však dal svou dceru Míkal, Davidovu ženu, Paltímu, synu Lajišovu, který byl z Galímu.