1Přednímu z kantorů, žalm Davidův,
2Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé.
3Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.
4Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.
5Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.
6Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.
7Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.
8Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.
9Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.
10Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel.
11Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé.
12Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.
13Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.
14Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne.
15I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.
16Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.
17Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.
18Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal.
19Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš.
20Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské.
21A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou.