1Ten, kdo přebývá v úkrytu Nejvyššího, přečká noc ve stínu Všemohoucího.
2Říkám o Hospodinu: Je mé útočiště, má tvrz, můj Bůh, v něho doufám.
3On tě uchrání před osidlem ptáčníkovým, před morovou zkázou.
4Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště, jeho věrnost je pavézou i štítem.
5Nebudeš se bát nočního děsu, ani toho, že ve dne přiletí šíp,
6ani moru, obcházejícího po setmění, ani zhouby, jež ničí za poledne.
7Po tvém boku padne tisíc, deset tisíc po tvé pravici, k tobě se to nepřiblíží.
8Jistě uvidíš na vlastní oči, ano uzříš odplatu ničemům.
9Protože jsi Hospodina, mé útočiště, protože jsi Nejvyššího učinil svým příbytkem,
10nestane se ti nic zlého, rána se ke tvému stanu nepřiblíží,
11neboť svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách.
12Na rukou tě ponesou, aby tvá noha neklopýtla o kámen.
13Budeš šlapat po lvu i po zmiji, pošlapeš mladého lva i draka.
14Protože ke mně přilnul, vytrhnu ho; uvedu ho do bezpečí, protože zná mé jméno.
15Bude ke mně volat a já mu odpovím, budu s ním v soužení, vytrhnu ho a obdařím ho slávou.
16Nasytím ho vysokým věkem a dám mu spatřit svou spásu.