1V tobě, Hospodine, hledám útočiště, kéž nejsem nikdy zahanben!
2Ve své spravedlnosti mě vysvoboď a vytrhni! Nakloň ke mně své ucho a zachraň mě!
3Buď mi skalním příbytkem, ⌈kam budu stále přicházet. Přikázal jsi, abych byl zachráněn,⌉ neboť jsi má skála a má tvrz.
4⌈Bože můj,⌉ vytrhni mě z moci ničemy, z rukou bídáka a surovce.
5Tys má naděje, Panovníku Hospodine; od mládí mám k tobě důvěru.
6O tebe se opírám od mateřského lůna; od života matky sis mě oddělil. Budu tě ustavičně chválit.
7Mnohým jsem byl za znamení, ale tys byl mé ⌈pevné útočiště.⌉
8Má ústa jsou plná tvé chvály, celý den tě oslavuji.
9Nezamítej mě v čas stáří; když končí mé síly, neopouštěj mě.
10Vždyť nepřátelé mluví proti mně, střeží mou duši, radí se spolu
11a říkají: Bůh ho opustil. Pronásledujte ho a chyťte ho, není, kdo by ho vysvobodil.
12Bože, nevzdaluj se ode mě; Bože můj, pospěš mi na pomoc!
13Ať se stydí, ať pominou ti, kdo obviňují mou duši. Potupa a hanba ať přikryje ty, kdo usilují o mé zlo.
14Ale já budu vytrvale čekat a stále více tě budu nade vše chválit.
15Má ústa vyprávějí o tvé spravedlnosti, celý den hovoří o tvé spáse -- vždyť ji nedokážu vypovědět.
16⌈Přistoupím k⌉ mocným činům Panovníka Hospodina. Tvoji spravedlnost, jen tvoji, budu připomínat.
17Bože, vyučoval jsi mě od mého mládí, doposud zvěstuji tvé divy.
18Bože, neopouštěj mě ani ve stáří, v šedinách, dokud neoznámím tvou moc své generaci a tvé mocné činy všem, kteří přijdou.
19Tvá spravedlnost, Bože, sahá až k výšinám. To, cos udělal, je velké; Bože, kdo je jako ty?
20Dals mi spatřit mnohá a zlá soužení. Vracíš mě k životu a znovu mě vyvádíš z hlubin země.
21Zvyšuješ mou velikost a znovu mě potěšuješ.
22I já tě budu chválit při harfě, tvou věrnost, můj Bože. Budu tě opěvovat při lyře, Svatý Izraele.
23Mé rty budou jásat, když tě budu opěvovat, i má duše, kterou jsi vykoupil.
24I můj jazyk ⌈si bude opakovat denně⌉ o tvé spravedlnosti, neboť ti, kdo usilovali o mé zlo, byli zahanbeni a museli se stydět.