1Žalm Asafův. Bůh, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od východu slunce až po západ.
2Bůh se zaskvěl ze Sijónu, místa dokonalé krásy.
3Náš Bůh přichází a nebude mlčet. Před ním stravující oheň, kolem něj to hrozně běsní.
4Povolává nebesa shůry, povolává i zemi, aby soudil svůj lid.
5Shromážděte mi mé věrné, ty, kteří při oběti uzavřeli mou smlouvu.
6Nebesa zvěstují jeho spravedlnost, vždyť Bůh je soudce! Sela.
7Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli. ⌈Svědčím proti tobě.⌉ Jsem Bůh, tvůj Bůh!
8Nekárám tě kvůli tvým obětem. I tvé zápaly jsou stále přede mnou.
9Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad.
10Vždyť mi patří všechna lesní zvěř i dobytek na tisíci horách.
11Vím o každém ⌈horském ptáku,⌉ u mě je i ⌈polní havěť.⌉
12Kdybych měl hlad, neřeknu ti to; vždyť mně patří celý svět a vše, co je na něm.
13Což jím maso býků? Což piji krev kozlů?
14Obětuj Bohu oběť díků, plň své sliby Nejvyššímu!
15Volej mě v den soužení, vytrhnu tě a ty mě budeš oslavovat.
16Ale ničemovi Bůh říká: Proč si odříkáváš má ustanovení? Proč si bereš do úst mou smlouvu,
17když nenávidíš kázeň a když jsi má slova hodil za hlavu?
18Když vidíš zloděje, máš v něm zalíbení a svůj podíl máš s cizoložníky.
19Svá ústa ⌈propůjčuješ zlu⌉ a tvůj jazyk se zaplétá se lstí.
20Posadíš se, mluvíš proti svému bratru, haníš syna své matky.
21Takto jsi jednal a já jsem mlčel. Představoval sis, že jsem jako ty. Kárám tě a předložím ti to před oči.
22Pochopte to, vy, kdo na Boha zapomínáte, abych vás nerozsápal a nebylo by, kdo by vás vysvobodil.
23Ten, kdo obětuje oběť díků, ten mě ⌈oslaví. Kdo napraví svou cestu, tomu⌉ ukážu Boží spásu.