1Davidův žalm -- k připomínání.
2Hospodine, nekárej mě ve svém rozhořčení, ve své zlobě mě nekázni.
3Tvé šípy mě zasáhly a dolehla na mě tvá ruka.
4Pro tvé rozhořčení není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích není pokoje v mých kostech,
5neboť mé viny mi přerostly přes hlavu; ⌈tíží mě jako ohromné břemeno.⌉
6Kvůli mé pošetilosti páchnou a hnisají mé rány.
7Jsem velmi sklíčen a pokořen, celý den chodím v nářku.
8Mé slabiny jsou zcela zanícené; na mém těle není zdravé místo.
9Jsem otupělý a velmi zkrušen; řvu, ⌈neboť mé srdce sténá.⌉
10Panovníku, před tebou jsou všechny mé tužby, mé vzdychání není před tebou skryto.
11Srdce mi buší, opustila mě síla, ani mé oči už nemají jas.
12Moji přátelé i druzi kvůli mé ráně poodstupují a moji blízcí stojí opodál.
13Ti, kdo usilují o můj život, mi chystají past, ti, kdo si žádají mého zla, promlouvají zkázu a celý den přemítají o zradě.
14Ale já jsem jako hluchý a neslyším, jako němý, který neotvírá ústa.
15Ano, jsem jako člověk, který neslyší a v jehož ústech není námitek.
16Protože čekám na tebe, Hospodine, ty odpověz, Panovníku, můj Bože!
17Říkám: Ať se nade mnou neradují! Když mi uklouzne noha, budou se nade mnou vytahovat.
18Vždyť mám blízko k pádu, má bolest je ustavičně se mnou.
19Proto vyznávám svou vinu a hrozím se svého hříchu.
20Mých zdatných nepřátel je bezpočtu; mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí.
21Odplácejí zlem za dobro, protiví se mi za to, že usiluji o dobro.
22Neopouštěj mě, Hospodine! Bože můj, nevzdaluj se ode mě!
23Pospěš mi na pomoc, Panovníku, moje spáso!