1Davidův žalm. Hospodine, kdo bude hostem ve tvém stanu? Kdo bude přebývat na tvé svaté hoře?
2Ten, kdo žije bezúhonně, ⌈činí spravedlnost⌉ a mluví pravdu ⌈v srdci,⌉
3kdo ⌈svým jazykem⌉ nepomlouvá, nečiní svému druhovi zlo a nekydá na svého blízkého hanu,
4pohrdá ve svých očích zavrženíhodným, váží si však těch, kdo se bojí Hospodina. Odpřisáhl–li něco ke své škodě, nezmění to;
5své peníze nedává na lichvu, úplatek proti nevinnému nepřijímá. Kdo takto jedná, nepohne se až navěky.