1Davidův. Požehnán buď Hospodin, má skála! On učí mou ruku boji a mé prsty válčit.
2Mé milosrdenství a má tvrz, můj ⌈nedobytný hrad,⌉ můj vysvoboditel! Je mi štítem, u něj hledám útočiště, on mi podrobuje lid.
3Hospodine, co je člověk, že se k němu znáš? Syn člověka, že na něj myslíš?
4Člověk se podobá vánku, jeho dny pomíjejí jako stín.
5Hospodine, nakloň svá nebesa a sestup! Dotkni se hor a vzplanou!
6Udeř bleskem a rozptyl je! Vyšli své šípy a přiveď je do zmatku!
7Vztáhni ruku z výše, vyprosť mě a vysvoboď mě z mnohých vod, z ruky cizozemců!
8Svými ústy promlouvají klam, jejich pravice je pravice zrádná.
9Bože, budu ti zpívat novou píseň, budu tě opěvovat při desetistrunné harfě.
10Ty dáváš spásu králům; ty svého otroka Davida vysvobozuješ od zlého meče.
11Vyprosť a vysvoboď mě z ruky cizozemců, kteří svými ústy promlouvají klam a jejichž pravice je pravice zrádná!
12Naši synové ať jsou ve svém mládí jak vzrostlé štěpy, naše dcery jako vytesané rohové kvádry, jako u chrámu.
13Naše sýpky ať se naplní ⌈nejrůznějším zbožím,⌉ našeho bravu na našich polích ať jsou tisíce, ba desetitisíce.
14Náš skot ať je obtěžkán, ať nejsou trhliny ani odvlékání ani žalostný křik na náměstích.
15Blahoslavený lid, s nímž je tomu takto. Blahoslavený lid, jemuž je Hospodin Bohem.