1Blahoslavení jsou ti, jejichž cesta je bezúhonná, ti, kteří žijí podle zákona Hospodinova.
2Blahoslavení jsou ti, kdo střeží jeho svědectví a hledají ho celým srdcem.
3Takoví nepáchají podlosti, chodí po jeho cestách.
4Tys dal svá přikázání, aby se pečlivě zachovávala.
5Kéž by byly mé cesty upevněny pro zachovávání tvých ustanovení!
6Tehdy nebudu zahanben, když si budu hledět všech tvých příkazů.
7V upřímnosti srdce ti budu vzdávat chválu, když se učím tvým spravedlivým nařízením.
8Budu zachovávat tvá ustanovení -- jen mě neopouštěj!
9Jak si chlapec udrží svou stezku čistou? Tím, že bude zachovávat tvé slovo.
10Hledám tě celým svým srdcem, nenech mě zbloudit od svých příkazů.
11Tvou řeč uchovávám v srdci, abych proti tobě nehřešil.
12Hospodine, jsi požehnaný! Vyuč mě svým ustanovením.
13Svými rty vyprávím o všech nařízeních tvých úst.
14Z cesty tvých svědectví se veselím jako z celého svého majetku.
15Přemýšlím o tvých přikázáních a hledím na tvé stezky.
16Tvá ustanovení jsou mi potěšením; nezapomínám na tvé slovo.
17Prokazuj svému otroku dobro -- budu žít a zachovávat tvé slovo.
18Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona.
19Jsem na zemi jen cizincem, neskrývej přede mnou své příkazy.
20Mou duši stravuje touha po tvých nařízeních za každého času.
21Oboříš se na domýšlivce, na proklaté, kteří pobloudili od tvých příkazů.
22Odval ode mě potupu a pohrdání, neboť střežím tvá svědectví.
23I když zasednou knížata a budou mluvit proti mně, tvůj otrok bude přemýšlet o tvých ustanoveních.
24I tvá svědectví jsou mým potěšením, jsou to mí rádci.
25Do prachu je přitištěna má duše; obživ mě podle svého slova.
26Vyprávěl jsem o svých cestách a tys mi odpověděl. Vyuč mě svým ustanovením.
27Dej mi porozumět cestě svých přikázání; přemýšlím o tvých divech.
28Má duše se rozplývá žalem; pozdvihni mě podle svého slova.
29Odvrať ode mě cestu klamu; ⌈milostivě mě obdaruj⌉ svým zákonem.
30Vyvolil jsem si cestu pravdy, stavím si před sebe tvá nařízení.
31Přilnul jsem ke tvým svědectvím, Hospodine, kéž nejsem zahanben.
32Poběžím cestou tvých příkazů, neboť jsi rozšířil mé srdce.
33Vyuč mě, Hospodine, cestě svých ustanovení a já je budu důsledně střežit.
34Dej mi porozumět, budu střežit tvůj zákon a jej zachovávat celým srdcem.
35Veď mě stezkou svých příkazů, neboť jsem si ji oblíbil.
36Nakloň mé srdce ke svým svědectvím, nikoli k zištnosti.
37Odvracej mé oči, abych nehleděl na klam; na své cestě mě obživ.
38Naplň svému otroku své slovo, jež vede k bázni před tebou.
39Odvrať ode mě potupu, které se lekám, vždyť tvá nařízení jsou dobrá.
40Hle, toužím po tvých přikázáních; obživ mě ⌈ve své⌉ spravedlnosti.
41Kéž ke mně přijde tvé milosrdenství, Hospodine, tvá spása, podle tvého slova,
42a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí -- vždyť spoléhám na tvé slovo!
43Nikdy zcela neodejmi mým ústům pravdivé slovo, protože skládám naději ve tvá nařízení.
44Tvůj zákon budu zachovávat ustavičně, navěky a navždy.
45Budu chodit volně, protože jsem vyhledával tvá přikázání.
46O tvých svědectvích budu mluvit před králi a nebudu zahanben.
47Tvé příkazy jsou mi potěšením, zamiloval jsem si je.
48Zvedám dlaně ke tvým příkazům, jež jsem si zamiloval, přemýšlím o tvých ustanoveních.
49Pamatuj na slovo ke svému otroku, jímž jsi ve mně vzbudil naději.
50Útěchou v mém soužení mi je, že mi tvé slovo navrací život.
51Domýšlivci se mi hrozně posmívají; od tvého zákona se neodvrátím.
52Připomínám si tvá odvěká nařízení, Hospodine, a nacházím útěchu.
53Přepadá mě vztek kvůli ničemům, kteří opouštějí tvůj zákon.
54Tvá ustanovení byla mými písněmi v domě, kde jsem hostem.
55V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, a zachovávám tvůj zákon.
56Tak tomu se mnou bylo, protože jsem střežil tvá přikázání.
57Řekl jsem: Můj podíl je Hospodin, a tak budu zachovávat tvá slova.
58Celým srdcem ⌈hledám tvou přízeň,⌉ smiluj se nade mnou podle svého slova.
59Přemýšlím o svých cestách a obracím své nohy ke tvým svědectvím.
60Spěchám a neotálím zachovávat tvé příkazy.
61Omotávají mě provazy ničemů, na tvůj zákon však nezapomínám.
62Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal díky za tvá spravedlivá nařízení.
63Jsem společníkem všech, kteří se tě bojí, těch, kdo zachovávají tvá přikázání.
64Hospodine, země je plná tvého milosrdenství; vyuč mě svým ustanovením!
65Hospodine, podle svého slova jsi prokázal svému otroku dobro.
66Nauč mě rozvážnosti a poznání, vždyť já tvým příkazům věřím.
67Dokud jsem nebyl pokořen, bloudil jsem; teď však zachovávám tvé slovo.
68Jsi dobrý a prokazuješ dobro; vyuč mě svým ustanovením.
69Domýšlivci ⌈mě obestřeli klamem,⌉ já však celým srdcem střežím tvá přikázání.
70Bezcitné jak tuk je jejich srdce, já se však těším ze tvého zákona.
71Bylo pro mě dobré, že jsem byl pokořen, neboť jsem se naučil tvým ustanovením.
72Zákon tvých úst je pro mě lepší než tisíce ve zlatě či stříbře.
73Tvé ruce mě učinily a upevnily. Dej mi porozumět, ať se naučím tvým příkazům.
74Ti, kdo se tě bojí, mě uvidí a budou se radovat, protože očekávám na tvé slovo.
75Vím, Hospodine, že tvá nařízení jsou spravedlivá; pokořils mě pravdou.
76Kéž je mi tvé milosrdenství útěchou, jak jsi svému otroku zaslíbil.
77Kéž na mě přijde tvé slitování, ⌈abych mohl žít,⌉ neboť tvůj zákon je mým potěšením.
78Kéž jsou domýšlivci zahanbeni, neboť mi zrádně křivdí; já ale přemýšlím o tvých přikázáních.
79Kéž se ke mně vrátí ti, kdo se tě bojí, ti, kdo znají tvá svědectví.
80Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých ustanovení, abych nebyl zahanben.
81Má duše chřadne touhou po tvé spáse; očekávám na tvé slovo.
82Zrak mi slábne, jak vyhlížím, kdy promluvíš. Říkám si: Kdy už mě potěšíš?
83Byl jsem sice jako měch v dýmu, na tvá ustanovení jsem ale nezapomněl.
84Kolik dnů ještě má tvůj otrok? Kdy už vykonáš soud nad mými pronásledovateli?
85Domýšlivci mi vykopali jámy, což není podle tvého zákona.
86Všechny tvé příkazy jsou pravda. Zrádně mě pronásledují, pomoz mi!
87Málem už se mnou v zemi skoncovali, ale já jsem tvá přikázání neopustil.
88Podle svého milosrdenství mě zachovej při životě; budu střežit svědectví tvých úst.
89Hospodine, tvé slovo je navěky ustaveno v nebesích.
90Z pokolení do pokolení trvá tvá pravda. Upevnil jsi zemi a ona stojí.
91Dodnes stojí podle tvých nařízení, neboť to vše jsou tvoji otroci.
92Kdyby tvůj zákon nebyl mým potěšením, byl bych už ve svém soužení zahynul.
93Na tvá přikázání nikdy nezapomenu, neboť mi dávají život.
94Jsem tvůj -- pomoz mi, vždyť vyhledávám tvá přikázání.
95Ničemové na mě čekají, aby mě zničili. Rozvažuji o tvých svědectvích.
96Vidím dovršení všeho dokonalého. Šíře tvých příkazů je nezměrná.
97Jak jsem si zamiloval tvůj zákon! Celý den ⌈o něm rozjímám.⌉
98Tvé příkazy mě činí moudřejším nad mé nepřátele -- navěky jsou mé.
99Jednám rozumněji než všichni mí učitelé, neboť ⌈rozjímám o tvých svědectvích.⌉
100Pochopil jsem víc než starci, protože střežím tvá přikázání.
101Před každou zlou stezkou jsem zdržel své nohy, abych zachoval tvé slovo.
102Neodchýlil jsem se od tvých nařízení, neboť tys mě vyučil.
103Jak ⌈příjemné jsou⌉ mému patru tvé řeči, mým ústům jsou sladší než med.
104Díky tvým přikázáním jsem mnohému porozuměl, proto nenávidím každou stezku klamu.
105Tvé slovo je lampou pro mé nohy, je světlem na mé stezce.
106Přísahal jsem -- a také to splním -- že budu dbát na tvá spravedlivá nařízení.
107Byl jsem velmi pokořen, Hospodine, obživ mě podle svého slova.
108Kéž laskavě přijmeš dobrovolné oběti mých úst, Hospodine, nauč mě svým nařízením!
109Stále vystavuji svůj život nebezpečí, na tvůj zákon nezapomínám.
110Ničemové mi nastražili past; od tvých přikázání jsem však nezbloudil.
111Tvá svědectví jsem obdržel do věčného dědictví, ano, jsou radostí mému srdci.
112⌈Uložil jsem si v srdci,⌉ že budu navěky a důsledně plnit tvá ustanovení.
113Nenávidím polovičaté lidi, ale miluji tvůj zákon.
114Jsi má skrýš a můj štít; očekávám na tvé slovo.
115Odstupte ode mě, zlovolníci! Budu dodržovat příkazy svého Boha.
116Podpírej mě, jak jsi řekl, abych mohl žít; nezahanbuj mě v mé naději!
117Posilni mě, abych byl zachráněn; stále budu hledět na tvá ustanovení.
118Zavrhuješ všechny, kdo zbloudili od tvých ustanovení, neboť jejich záludnost je zrádná.
119Všechny ničemy v zemi odstraňuješ jako strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví.
120Mé tělo se chvěje strachem z tebe, bojím se tvých nařízení.
121Konám právo a spravedlnost; neponechej mě mým utlačovatelům.
122⌈Zaruč se za svého otroka⌉ k dobrému, ať mě domýšlivci neutlačují.
123Zrak mi slábne, jak vyhlížím tvou spásu a tvůj spravedlivý výrok.
124Jednej se svým otrokem podle svého milosrdenství; vyuč mě svým ustanovením.
125Jsem tvůj otrok -- dej mi porozumět, abych poznal tvá svědectví.
126Je čas, aby Hospodin jednal, porušují tvůj zákon.
127Proto miluji tvé příkazy více než zlato, víc než zlato ryzí.
128Proto považuji všechna přikázání za zcela správná, nenávidím každou stezku klamu.
129Tvá svědectví jsou podivuhodná, proto je má duše střeží.
130Otevření tvých slov osvěcuje, dává porozumět prostoduchým.
131Otvírám ústa a ⌈jsem plný dychtivosti,⌉ jak toužím po tvých příkazech.
132Pohleď na mě a smiluj se nade mnou, ⌈jak je tvým zvykem⌉ vůči těm, kdo milují tvé jméno.
133Mé kroky upevni svými výroky, aby mě neovládla žádná nepravost.
134Vykup mě z útlaku lidí a budu zachovávat tvá přikázání.
135Svou tvář rozjasni nad svým otrokem, vyuč mě svým ustanovením.
136Proudy slz se mi řinou z očí, protože lidé nezachovávají tvůj zákon.
137Spravedlivý jsi, Hospodine, a tvá nařízení jsou přímá.
138Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlivá a zcela pravdivá.
139Má horlivost mě strávila, neboť mí protivníci zapomněli na tvá slova.
140Tvá řeč je důkladně protříbená; tvůj otrok ji miluje.
141Jsem nepatrný a pohrdaný, ale na tvá přikázání jsem nezapomněl.
142Tvá spravedlnost je spravedlivá navěky; tvůj zákon je pravda.
143Dolehla na mě tíseň a úzkost; tvé příkazy jsou mi potěšením.
144Spravedlnost tvých svědectví je věčná. Dej mi porozumět, abych mohl žít.
145Volám celým srdcem, odpověz mi, Hospodine! Tvá ustanovení dodržuji.
146Volám k tobě: Zachraň mě! Budu zachovávat tvá svědectví.
147Vstávám před rozedněním a volám o pomoc -- očekávám na tvé slovo.
148Mé oči se probouzí dřív než noční hlídky, abych přemýšlel nad tvými výroky.
149Vyslyš můj hlas podle svého milosrdenství, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ!
150Blíží se ⌈ti, kdo se ženou⌉ za hanebností a vzdalují se od tvého zákona.
151Ty jsi blízko, Hospodine; všechny tvé příkazy jsou pravda.
152Již dávno jsem z tvých svědectví poznal, že jsi je založil navěky.
153Pohleď na mé soužení a vytrhni mě, vždyť na tvůj zákon nezapomínám.
154Veď mou při a vykup mě, obživ mě podle svého slova.
155Ničemům je spása vzdálena, protože se nedotazují na tvá ustanovení.
156Tvé slitování je veliké, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ.
157Mnoho je mých pronásledovatelů a protivníků, neodvracím se však od tvých svědectví.
158Vidím věrolomníky a pociťuji odpor, vždyť nezachovávají tvé slovo.
159Pohleď, Hospodine, zamiloval jsem si tvá přikázání. Podle svého milosrdenství mě obživ!
160Princip tvého slova je pravda a každé tvé spravedlivé nařízení je navěky.
161Knížata mě bezdůvodně pronásledují; mé srdce se třese před tvým slovem.
162Jásám nad tvým slovem jako ten, kdo nalezl velikou kořist.
163Nenávidím klam, oškliví se mi; miluji tvůj zákon.
164Sedmkrát za den tě chválím za tvá spravedlivá nařízení.
165Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj zákon; nic jim není překážkou.
166Vyhlížím tvou spásu, Hospodine, a plním tvé příkazy.
167Má duše zachovává tvá svědectví; velmi je miluji.
168Zachovávám tvá přikázání a tvá svědectví, neboť všechny mé cesty jsou před tebou.
169Kéž můj nářek předstoupí před tebe, Hospodine, podle svého slova mi dej porozumět.
170Kéž má úpěnlivá prosba přijde před tebe, podle svého slova mě vysvoboď!
171Mé rty překypují chválou, neboť mě učíš svým ustanovením.
172Ať můj jazyk promlouvá tvé slovo, protože všechny tvé příkazy jsou spravedlivé.
173Kéž je mi tvá ruka ku pomoci, vždyť jsem si zvolil tvá přikázání.
174Toužím po tvé spáse, Hospodine, tvůj zákon je mi potěšením.
175Kéž má duše žije a chválí tě, kéž mi tvá nařízení pomáhají.
176Bloudím jako ztracená ovce -- hledej svého otroka, vždyť jsem na tvé příkazy nezapomněl!