1Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Bože, má chválo, nebuď hluchý,
2neboť se otevřela proti mně ústa ničemná a podlá! Lživý jazyk mluví proti mně.
3Obklopili mě nenávistnými slovy, bojují proti mně bezdůvodně.
4Za mou lásku se mi jen protiví, ⌈ale já jsem modlitba sama.⌉
5Za dobro mi připravují zlo a za mou lásku nenávist.
6Ustanov nad ním ničemu, protivník ať se mu postaví po pravici.
7Až bude souzen, ať vyjde najevo, že je ničema, a jeho modlitba budiž pokládána za hřích.
8Kéž jsou jeho dny nemnohé; jeho pověření ať převezme jiný.
9Kéž jsou z jeho synů sirotci a z jeho ženy vdova.
10Kéž se jeho synové neustále potácejí po žebrotě; kéž jsou vypuzeni ze svých trosek.
11Kéž si lichvář políčí na vše, co mu patří, kéž cizáci zaberou výtěžek jeho práce.
12Kéž nemá nikoho, kdo by mu prokázal milosrdenství; kéž se nikdo nesmiluje nad sirotky po něm.
13Jeho potomstvo ať je vyťato; v příštím pokolení budiž jeho jméno vymazáno.
14Kéž je u Hospodina připomenuta vina jeho otců a hřích jeho matky ať není vymazán.
15Kéž jsou před Hospodinem ustavičně; kéž je ze země vyhlazena jejich památka,
16protože nepamatoval, že má prokazovat milosrdenství, pronásledoval člověka ⌈chudého a nuzného⌉ a zkroušeného v srdci chtěl usmrtit.
17Miloval proklínání, ⌈ať na něj přijde!⌉ Neměl zalíbení v žehnání, ať se mu vzdálí!
18Oblékal proklínání jako šaty, ⌈kéž mu zalije nitro jako voda; kéž je mu⌉ jako olej v kostech.
19Ať je mu jako roucho, kterým se halí, jako opasek, kterým je stále přepásán.
20To ať je odměnou od Hospodina těm, kdo mě obviňují, těm, kdo svolávají zlo na mou duši.
21Ty však, ⌈Panovníku Hospodine,⌉ jednej se mnou kvůli svému jménu, vždyť tvé milosrdenství je dobré -- vysvoboď mě!
22Vždyť jsem chudý a nuzný, v mém nitru je zraněné srdce.
23Scházím jako stín, který se prodlužuje, setřásli mě jako kobylku.
24Kolena mi klesají postem, mé tělo hubne, ztrácí tuk.
25Jsem jim jen pro potupu, když mě uvidí, potřásají hlavou.
26Pomoz mi, Hospodine, můj Bože! Zachraň mě podle svého milosrdenství!
27Aby poznali, že to byla tvá ruka, žes to učinil ty, Hospodine.
28Oni proklínají, ale ty žehnáš. Povstali, ale budou zahanbeni a tvůj otrok se bude radovat.
29Ať obléknou ostudu ti, kdo mě obviňují; ať se přikryjí svou hanbou jak pláštěm.
30Budu svými ústy mocně vzdávat chválu Hospodinu, uprostřed mnohých ho budu chválit,
31neboť se postavil nuznému po pravici, aby ho zachránil před těmi, kdo soudí jeho duši.