1Hospodine, proč stojíš opodál? Proč se skrýváš v dobách soužení?
2Ničema v pýše pronásleduje chudého. Kéž by byli lapeni ⌈do piklů, které kuli!⌉
3Vždyť ničema se vychloubá tužbami své duše, ⌈ten, kdo hrabe pro sebe, zlořečí⌉ a Hospodinem pohrdá.
4Ničema ⌈pro svou povýšenost⌉ moc nepřemýšlí. Bůh není -- toť všechno jeho uvažování.
5Jeho cesty jsou v každém čase úspěšné, vysoko před ním jsou tvé soudy. Všichni jeho nepřátelé? Nad těmi si odfrkne.
6V srdci si říká: ⌈Z pokolení do pokolení⌉ mnou nic nepohne, vždyť neupadnu do zlého.
7Jeho ústa jsou plná klení, klamu a útisku; pod jazykem skrývá trápení a nepravost.
8Sedí na číhané na ⌈uzavřených místech,⌉ v skrýších nevinného vraždí, svým okem skrytě vyhlíží ubožáka.
9Číhá v skrýších jako lev v houští, číhá, aby se zmocnil ubohého. Zmocňuje se ubohého, táhne ho svou sítí,
10takže je zkrušen a pokořen. Kvůli hordám ničemy bezmocní padají.
11V srdci si říká: Bůh zapomíná, ⌈skryl svou tvář,⌉ nikdy nic neuvidí.
12Povstaň, Hospodine! Bože, ⌈pozvedni svou ruku!⌉ Nezapomeň na zkroušené!
13Jak to, že ničema pohrdá Bohem? Říká si v srdci: ⌈Nebudeš se tím zabývat, Bože!⌉
14Ty však vidíš, hledíš na trápení a zášť a vezmeš to do své ruky. Vždyť ubožák ⌈se spoléhá na tebe.⌉ Sirotkovi ⌈se staneš pomocí.⌉
15Zlom paži ničemy i zlého! Odhal jeho ničemnost, až již žádnou nenajdeš.
16Hospodin je králem navěky a navždy. Pohanské národy z jeho země zmizí.
17Hospodine, touhu pokorných jsi vyslyšel. Upevníš jim srdce, popřeješ jim sluchu,
18abys zjednal právo sirotkovi a utlačenému. Člověk ze země je už nebude děsit.