1Moudrost postavila svůj dům, vytesala svých sedm sloupů.
2Porazila ⌈svůj jatečný dobytek,⌉ namíchala své víno, připravila také svůj stůl.
3Poslala své služky, volá na nejvyšších místech města.
4„Kdo je prostoduchý, ať sem odbočí!“ Komu chybí rozum, tomu říká:
5„Pojďte a jezte z mého pokrmu, napijte se z vína, které jsem namíchala!“
6Opusťte prostoduchost a budete žít, jděte zpříma po cestě rozumnosti.
7Ten, kdo poučuje posměvače, sklidí hanbu a kdo kárá ničemu, bude mít potupu.
8Nekárej posměvače, jinak tě bude nenávidět. Kárej moudrého a bude tě milovat.
9Dej moudrému a ještě zmoudří, pouč spravedlivého a přibude mu bystrosti.
10Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem, poznání Svatého je rozumnost.
11Neboť skrze mne se rozmnoží tvé dny a přibude ti let života.
12Jestliže jsi zmoudřel, zmoudřel jsi pro sebe, jestliže se budeš posmívat, sám ⌈poneseš důsledky.⌉
13Paní Hloupost je halasná, prostoduchá, ⌈nic neví.⌉
14Usadila se u vchodu do svého domu, na křesle na vysokých místech města.
15Aby volala na ty, kdo procházejí kolem, kdo jdou přímo po svých stezkách:
16„Kdo je prostoduchý, ať sem odbočí!“ Komu chybí rozum, tomu říká:
17„Kradená voda je sladká, potajmu získaný pokrm potěší.“
18On však neví, že jsou tam nebožtíci, že ti, které pozvala, jsou v hlubinách podsvětí.