1Kdo se odděluje, hledá vlastní touhy, ⌈rozzuří se proti každé obezřetnosti.⌉
2Hlupák nemá zálibu v rozumnosti, ale ⌈v odkrývání svého vlastního rozumu.⌉
3Když přijde ničema, přichází také pohrdání a s hanbou potupa.
4Slova z úst člověka jsou jako hluboká voda, pramen moudrosti je jako proudící potok.
5Není dobré ⌈stranit ničemovi⌉ a ⌈křivdit spravedlivému při soudu.⌉
6Hlupákovy rty ⌈se dostávají do sporu,⌉ jeho ústa ⌈volají po ranách.⌉
7Hlupákovi jsou ústa ke zkáze, vlastní rty jsou jeho duše léčkou.
8Slova pomlouvače jsou jako pamlsky, sestupují do ⌈nejzazších útrob.⌉
9Také ⌈ten, kdo je nedbalý⌉ při své práci, je bratrem ničitele.
10Hospodinovo jméno je ⌈pevnou věží,⌉ spravedlivý do ní poběží a bude v bezpečí.
11Majetek bohatého je jeho pevným městem a jako vysoká hradba v jeho představě.
12Před zkázou se srdce člověka povýší, před slávou je pokora.
13Kdo odpovídá dříve, nežli vyslechl, je to jeho hloupost a ostuda.
14Duch člověka vydrží jeho nemoc, ale kdo unese ubitého ducha?
15Srdce rozumného poznání získá, ucho moudrých poznání hledá.
16Dar člověku otevře dveře, povede ho před vysoko postavené.
17⌈Kdo je první při sporu,⌉ zdá se být spravedlivý, přijde však jeho bližní a prověří ho.
18Los zastaví sváry, rozhodne mezi mocnými.
19Ukřivděný bratr je nedostupnější nežli pevné město, sváry jsou jako závora pevnosti.
20Ovocem úst člověka se nasytí jeho nitro, nasytí se výnosem svých rtů.
21V moci jazyka je smrt i život, kdo ho miluje, nají se jeho ovoce.
22Kdo nalezl ženu, nalezl dobro, dosáhl zalíbení u Hospodina.
23Chudý ⌈úpěnlivě prosí,⌉ ale bohatý odpovídá tvrdě.
24⌈Někdo má přátele ke své zkáze,⌉ ale některý přítel přilnul víc než bratr.