1⌈Moudrá žena⌉ svůj dům staví, kdežto hloupá ho svýma rukama boří.
2Ten, kdo žije ve své přímosti, bojí se Hospodina, ale ⌈kdo bloudí po svých cestách,⌉ opovrhuje jím.
3V ústech hlupáka je hůl na hrdost, avšak moudré budou chránit jejich rty.
4Kde není dobytek, je žlab čistý, ale síla býka dává hojnou úrodu.
5Spolehlivý svědek nelže, avšak falešný svědek šíří lži.
6Posměvač hledá moudrost, ale nenajde; pro rozumného však je poznání snadné.
7Odejdi od hloupého muže, tam se nedozvíš rozumná slova.
8Moudrost chytrého člověka je rozumět své cestě, ale hloupost hlupáků je podvod.
9Hlupáci se budou posmívat oběti za vinu, avšak mezi přímými je v oblibě.
10Jen srdce zná hořkost své duše, ani ⌈do jeho radosti se cizí člověk nevmísí.⌉
11Dům ničemů bude zničen, ale stan přímých bude vzkvétat.
12Některá cesta připadá člověku správná, avšak nakonec je cestou smrti.
13I při smíchu může bolet srdce, na konci radosti je žal.
14Kdo má odpadlé srdce, nasytí se svými cestami, i dobrý člověk svými skutky.
15Prostoduchý věří všemu, ale chytrý zvažuje své kroky.
16Moudrý se bojí a odvrací se od zla, kdežto hlupák jedná ⌈nadřazeně a sebejistě.⌉
17Popudlivý člověk dělá hlouposti, pletichář bude nenáviděn.
18Prostoduší zdědí hloupost, ale chytří lidé budou korunováni poznáním.
19Zlí se sklánějí před dobrými a ničemové v branách spravedlivého.
20Chudý bude nenáviděn i svým bližním, ale bohatý má mnoho přátel.
21Kdo pohrdá svým bližním, hřeší, avšak kdo se slitovává nad ubohými, je blahoslavený.
22Cožpak nezabloudí ti, kdo kují zlo? Milosrdenství a věrnost je však s těmi, kdo zamýšlejí dobro.
23⌈Každá námaha přinese⌉ prospěch, ale prázdné mluvení je jenom k nouzi.
24Korunou moudrých je jejich bohatství, hloupostí hlupáků je hloupost.
25Spolehlivý svědek vysvobozuje duše, kdežto falešný šíří lži.
26V bázni před Hospodinem má člověk pevnou naději, bude útočištěm pro jeho syny.
27Bázeň před Hospodinem je pramenem života, aby se člověk vyhnul léčkám smrti.
28Množství lidu je slávou krále, ale nedostatek lidu je zkázou mocnáře.
29Kdo je pomalý k hněvu, je velice rozumný, kdo však je vznětlivý, ⌈vystavuje na odiv⌉ hloupost.
30Uzdravené srdce je životem tělu, kdežto závist je hnilobou kostí.
31Kdo utlačuje chudého, tupí jeho Tvůrce; kdo se však smilovává nad nuzným, ten ho ctí.
32Ničema bude sražen, když se mu bude dařit zle, ale spravedlivý má útočiště i při své smrti.
33V srdci rozumného moudrost odpočívá, avšak v nitru hlupáků bude odhalena.
34Spravedlnost vyvýší národ, ale hřích je hanbou národů.
35Rozumný otrok je králi milý, jeho hněv však přijde na toho, kdo jedná hanebně.