1Přísloví izraelského krále Šalomouna, syna Davidova,
2k poznání moudrosti a kázně, k porozumění řečem rozumným,
3k ⌈přijetí rozumné kázně,⌉ spravedlnosti, práva a přímosti,
4aby dala prostoduchým chytrost a mládenci poznání a rozvahu.
5Ať je slyší moudrý a přibude mu bystrosti, ať rozumný získá schopnost vést,
6aby dokázal porozumět přísloví a podobenství, slovům moudrých i jejich hádankám.
7Počátek poznání je bázeň ⌈před Hospodinem,⌉ moudrostí a kázní pohrdají hlupáci.
8Můj synu, slyš naučení svého otce, nezavrhuj poučení své matky.
9Neboť jsou půvabným věncem na tvou hlavu a náhrdelníkem na tvůj krk.
10Můj synu, kdyby tě hříšníci lákali, nepřivoluj!
11Kdyby říkali: Pojď s námi, nastražíme léčku, ⌈abychom prolili krev,⌉ počíháme si bezdůvodně na nevinného,
12jako podsvětí je pohltíme zaživa, muže v plné síle jako ty, kdo sestupují do jámy.
13Získáme všelijaký vzácný majetek, naplníme si domy kořistí.
14⌈Nech svůj los padnout s námi,⌉ budeme mít všichni jeden měšec.
15Můj synu, ⌈nechoď s nimi po cestě,⌉ ⌈zdrž svou nohu od jejich stezky,⌉
16neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev.
17Vždyť nadarmo se roztahuje síť před zraky ⌈těch, co mají křídla.⌉
18Ale tito nastražují léčku k prolití vlastní krve, číhají na svou duši.
19⌈Tak dopadne každý,⌉ kdo pro sebe nekalý zisk hrabe. Připraví svého pána o duši.
20Moudrost křičí na ulicích, na náměstích pozvedá svůj hlas.
21Volá na nároží rušných ulic, u vchodů do bran, ve městě pronáší svou řeč:
22Dokdy budou prostoduší milovat prostoduchost, posměvači si budou libovat v posmívání a hlupáci budou nenávidět poznání?
23Obraťte se, ⌈když vás kárám!⌉ Hle, vyleji na vás svého ducha, dám vám poznat svá slova.
24Protože jsem volala, ale odmítali jste, vztahovala jsem svou ruku, ale nikdo nedával pozor,
25nevšímali jste si žádné mé rady a mému pokárání jste se nepodvolili,
26také já se budu vysmívat vaší pohromě, posmívat se, když přijde ⌈to, čeho se strachujete, ⌉
27když jako ničivá bouře přijde ⌈to, čeho se strachujete⌉ a vaše pohroma jako vichřice, když na vás přijde soužení a strast.
28Tehdy mě budou volat, ale neodpovím, budou mě usilovně hledat, ale nenaleznou mě.
29Protože nenáviděli poznání a nezvolili si bázeň před Hospodinem,
30nepodvolili se mé radě a odvrhli každé moje pokárání,
31budou jíst ovoce své cesty, nasytí se svými radami.
32Vždyť odvrácení prostoduchých je zabije, bezstarostnost hlupáků je zahubí.
33Ale kdo mě poslouchá, bude přebývat v bezpečí, ⌈bude bezstarostný, beze strachu ze zla.⌉