1Běda městu ⌈prolévajícímu krev⌉ -- je ⌈plné podvodu,⌉ lupem naplněné, kořistění nepřestává.
2Práskání biče a hřmot kola, kůň cválá a vůz poskakuje.
3Jezdec se řítí, ⌈meč se třpytí,⌉ ⌈kopí se blyští;⌉ množství pobitých, hromady mrtvol, není konce mrtvých těl -- klopýtají přes jejich těla.
4Pro mnohá smilstva prostitutky, velmi půvabné kouzelnice, která podmaňovala národy svými smilstvy a čeledě svými kouzly --
5⌈hle, jsem proti tobě,⌉ je výrok Hospodina zástupů. Zvednu tvé sukně přes tvou tvář a ukážu národům tvou nahotu, královstvím tvoji hanbu.
6Uvrhnu na tebe ohavnosti, budu s tebou jednat opovržlivě a ⌈proměním tě v⌉ podívanou.
7I stane se, že každý, kdo tě uvidí, od tebe uprchne a řekne: Ninive je zničeno, kdo ⌈nad ním bude naříkat?⌉ Odkud ti mám vyhledat utěšitele?
8Což jsi lepší nežli Nó–amón, ležící na Nilu, obklopeno vodou, jehož valem bylo moře, z moře byla jeho hradba?
9Kúšijci a Egypťané byli jeho silou, bez konce Pútejců a Lúbíjců bylo tobě na pomoc.
10Také on musel do vyhnanství, šel do zajetí. I jeho děti byly rozdrceny na ⌈každém nároží.⌉ O jeho vážené muže vrhali los, všichni jeho velmoži byli spoutáni řetězy.
11I ty, Ninive, budeš opilé, budeš skryto, i ty budeš hledat záštitu před nepřítelem.
12Všechny tvé pevnosti budou jako fíkovníky s prvotinami; jak se jimi zatřese, padnou do úst toho, kdo chce jíst.
13Hle, tvůj lid ve tvém středu je jako ženy, brány tvé země se dokořán otevřely pro tvé nepřátele, oheň strávil tvé závory.
14Načerpej si vodu pro dobu obležení! Opevni své pevnosti! Vstup do bláta a šlapej hlínu, chop se formy na cihly!
15Tam tě stráví oheň, vyhladí tě meč, pozře tě jako kobylky. Rozmnož se jako kobylky jelek, rozmnož se jako kobylky arbe.
16Rozmnožilo jsi své obchodníky víc než je hvězd na nebi. Kobylky jelek se svléknou a odletí.
17Tví dvořané jsou jako kobylky arbe, tvoji úředníci jako mraky kobylek, které táboří v chladný den na zdech. Když vyjde slunce, uletí a nikdo neví, kde jsou.
18Tvoji pastýři dřímou, asyrský králi, tví vznešení předáci v klidu leží. Tvůj lid je rozptýlen po horách, není, kdo by je shromáždil.
19Na tvou zlomeninu není léku, nevyléčitelná je tvá rána. Všichni, kdo slyší zprávu o tobě, tleskají nad tebou rukama. Vždyť na koho nepřišlo tvé ustavičné zlo?