1Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky
2a řekl jim: „Jděte do protější vesnice a hned naleznete uvázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.
3A kdyby vám někdo něco řekl, povězte: ⌈Pán je potřebuje a hned je pošle.⌉“
4Toto [všechno] se stalo, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka:
5Řekněte dceři siónské: Hle, tvůj král k tobě přichází, tichý a sedící na oslici a [na] oslátku, synu té pod jhem.
6Učedníci šli a učinili, jak jim Ježíš nařídil.
7Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.
8Mohutný zástup rozprostřel své pláště na cestu, jiní zase odsekávali větve ze stromů a stlali je na cestu.
9Zástupy, které šly před ním, i ty, které ho doprovázely, křičely: „Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Pána! Hosana na výsostech!“
10Když vjel do Jeruzaléma, celé město se zatřáslo a říkalo: „Kdo to je?“
11Zástupy říkaly: „To je ⌈prorok Ježíš, ten⌉ z Nazareta v Galileji.“
12Ježíš vstoupil do [Božího] chrámu a vyhnal všechny, kteří v chrámě prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků i sedadla prodavačů holubů
13a řekl jim: „Je napsáno: Můj dům bude nazván domem modlitby, ale vy z něj děláte jeskyni lupičů.“
14A přistoupili k němu v chrámě ⌈slepí a chromí⌉, a uzdravil je.
15Když velekněží a učitelé Zákona spatřili ty ⌈podivuhodné věci⌉, které učinil, i děti volající v chrámě: „Hosana synu Davidovu“, byli pobouřeni
16a řekli mu: „Slyšíš, co tihle říkají?“ Ježíš jim řekl: „Ano. Nikdy jste nečetli:Z úst nemluvňat a kojenců sis připravil chválu?“
17I nechal je a vyšel ven z města do Betanie, kde přenocoval.
18Když se časně ráno vracel do města, dostal hlad.
19Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu, ale nenašel na něm nic, jen pouhé listí. Řekl mu: „Ať se z tebe již nikdy ovoce neurodí!“ A fíkovník ihned uschl.
20Když to učedníci uviděli, užasli se a říkali: „Jak ten fíkovník hned uschl!“
21Ježíš jim ⌈na to⌉ řekl: „Amen, pravím vám, budete–li mít víru a nezapochybujete–li, učiníte nejen to, co jsem učinil s fíkovníkem, ale kdybyste i této hoře řekli: Zvedni se a vrhni se do moře, stane se to.
22A všechno, oč byste v modlitbě požádali, ⌈budete–li věřit⌉, dostanete.“
23Když přišel do chrámu a vyučoval, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: „⌈V jaké pravomoci⌉ činíš tyto věci? Kdo ti dal tuto pravomoc?“
24Ježíš jim odpověděl: „I já se vás zeptám na jednu věc. Jestliže mi to řeknete, i já vám povím, v jaké pravomoci tyto věci činím.
25Odkud byl křest Janův? Z nebe, či z lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme–li z nebe, řekne nám: Proč jste mu tedy neuvěřili?
26Řekneme–li však z lidí, obáváme se zástupu, neboť všichni mají Jana za proroka.“
27Odpověděli Ježíšovi: „Nevíme.“ A on jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.“
28„Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl: Synu, jdi dnes pracovat na [mou] vinici.
29On odpověděl: Nechci. Ale potom toho litoval a šel.
30Přistoupil k druhému a řekl totéž. On odpověděl: Ano, pane, ale nešel.
31Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ Řekli: „Ten první.“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království.
32Neboť Jan k vám přišel cestou spravedlnosti, ale neuvěřili jste mu. Celníci a nevěstky mu však uvěřili. A když jste to uviděli, ani potom jste toho nelitovali, abyste mu uvěřili.“
33„Poslyšte jiné podobenství: Byl jeden člověk, hospodář, který vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.
34Když se přiblížil čas úrody, poslal své otroky k vinařům, aby převzali jeho úrodu.
35Ale vinaři jeho otroky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali.
36Znovu poslal jiné otroky, bylo jich ještě více než těch prvních, ale učinili jim totéž.
37Naposled k nim poslal svého syna a řekl: ⌈Zastydí se před mým synem.⌉
38Když však vinaři uviděli syna, řekli si: To je dědic. Pojďte, zabijme ho a zmocněme se jeho dědictví!
39I chytili ho, vyhodili ven z vinice a zabili.
40Když tedy přijde pán vinice, co učiní oněm vinařům?“
41Řekli mu: „Ty zlé zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou úrodu odevzdávat v určených časech.“
42Ježíš jim řekl: „Copak jste nikdy nečetli v Písmech: Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu. Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích?
43Proto vám pravím, že vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který přináší jeho úrodu.
44Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.“
45Když velekněží a farizeové uslyšeli tato jeho podobenství, poznali, že mluví o nich.
46Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.