Micah 7

¹Běda mi, protože ⌈se mi vede jako po sklizni⌉ letního ovoce, jako po paběrkování vinobraní: Ani hrozen k jídlu, ani raný fík, po kterém toužím.

²Vymizel věrný ze země, přímý ⌈mezi lidmi⌉ není. Všichni ⌈číhají, aby prolévali krev,⌉ ⌈jeden druhého⌉ loví se sítí.

³⌈Na zlo používají své ruce správně:⌉ Kníže žádá o dary, soudce soudí za odplatu, velmož mluví své choutky a oni to tak překrucují.

⁴Nejlepší z nich je jako trní, nejpřímější z nich horší než trnitý plot. Nastal den ⌈tvých strážných, přišlo⌉ tvé navštívení. Nyní nastane jejich zmatek.

⁵Nevěřte bližnímu, nespoléhejte na přítele; před tou, která leží ve tvém klíně, ⌈střež vchod svých úst.⌉

⁶Neboť syn jedná opovržlivě vůči otci, dcera povstává proti matce, snacha proti tchyni; nepřáteli člověka jsou ⌈lidé z jeho vlastní rodiny.⌉

⁷Já však budu vyhlížet k Hospodinu, ⌈naději budu mít v Bohu,⌉ ⌈který mě zachraňuje.⌉ Můj Bůh mě vyslyší.

⁸Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně. Ačkoliv jsem padl, povstanu, přestože pobývám v temnotě, Hospodin je mým světlem.

⁹Protože jsem proti němu zhřešil, ponesu Hospodinův hněv, dokud ⌈se mě nezastane⌉ a ⌈nezjedná mi⌉ právo. Vyvede mě na světlo a budu hledět na jeho spravedlnost.

¹⁰Uvidí to má nepřítelkyně a přikryje ji hanba, tu, která mi říkala: Kde je Hospodin, tvůj Bůh? Moje oči ji uvidí, teď je k pošlapání jako bláto na ulicích.

¹¹Nastane den pro budování tvých zdí, v onen den se rozšíří tvé hranice.

¹²⌈V onen den⌉ k tobě přijdou z Asýrie ⌈až po Egypt,⌉ z Egypta až po řeku Eufrat, ⌈od moře k moři a od hory k hoře.⌉

¹³Země se stane zcela opuštěnou kvůli svým obyvatelům, kvůli ovoci jejich činů.

¹⁴Pas svůj lid svou holí, ovce ⌈svého dědictví,⌉ přebývající o samotě v lese uprostřed ovocného sadu. Ať se pasou v Bášanu a Gileádu jako za dávných dnů.

¹⁵Jako za dnů, kdy jsi vyšel z egyptské země, ⌈ukaž nám⌉ obdivuhodné činy.

¹⁶Ať to vidí národy a stydí se za všechnu svou sílu, ať si položí ruku na ústa a jejich uši ať ohluchnou.

¹⁷Ať lížou prach jako had, jako ⌈ti, co se plazí po zemi;⌉ ať vyjdou s třesením ze svých pevností k Hospodinu, našemu Bohu; ať se strachují a bojí se tebe.

¹⁸⌈Kdo je Bůh jako ty,⌉ ⌈který snímá vinu⌉ a promíjí přestoupení ostatku svého dědictví? Nebude držet neustále svůj hněv, protože má zalíbení v milosrdenství.

¹⁹Znovu se nad námi slituje, pošlape naše viny a všechny naše hříchy uvrhneš do hlubin moře.

²⁰Prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi přísahal našim otcům od dávných časů.