1I stane se v ⌈posledních dnech,⌉ že hora Hospodinova domu bude stát pevně jako ⌈přední z hor⌉ a bude vyvýšena nad návrší. Budou k ní proudit lidé
2a mnohé národy přijdou a řeknou: Pojďte a vystupme na Hospodinovu horu, do domu ⌈Boha Jákobova.⌉ Bude nás učit svým cestám a my budeme chodit po jeho stezkách. Vždyť ze Sijónu vyjde zákon a Hospodinovo slovo z Jeruzaléma.
3Bude soudit mezi mnohými národy, kárat mocné ⌈a vzdálené⌉ národy. I překují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ proti národu nepozdvihne meč a nebudou se již učit boji.
4Každý bude pobývat pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo ho nevyděsí. Vždyť ⌈promluvila ústa Hospodina⌉ zástupů.
5⌈Každý národ chodí⌉ ve jménu ⌈svého boha,⌉ ale my budeme ⌈chodit ve jménu Hospodina,⌉ našeho Boha, navěky a navždy.
6⌈V onen den, je Hospodinův výrok, posbírám kulhavou a shromáždím zapuzenou, tu, s níž jsem jednal zle.
7Proměním kulhavou v ostatek, vyhnanou v mocný národ. A Hospodin nad nimi bude kralovat na hoře Sijón od nynějška až navěky.
8A ty, ⌈věži stáda,⌉ kopci dcery sijónské, k tobě ⌈přijde, vrátí se⌉ prvotní vláda, království jeruzalémské dcery.
9Proč nyní tak křičíš? Což v tobě není král? Cožpak zahynul tvůj rádce, že se tě zmocnily porodní bolesti jako rodičky?
10Svíjej se bolestí a křič jako rodička, dcero sijónská, neboť nyní vyjdeš z města, budeš přebývat na poli a přijdeš až do Babylona. Tam budeš zachráněna, tam tě Hospodin vykoupí z ruky tvých nepřátel.
11Nyní se proti tobě shromáždily mnohé národy, které říkají: Ať je znesvěcen, ať se naše oči vynadívají na Sijón.
12Oni však neznají Hospodinovy úmysly, nerozumějí jeho plánu, že je shromáždil jako snopy na humno.
13Povstaň a mlať, dcero sijónská, neboť tvé rohy proměním v železo, tvá kopyta proměním v bronz a rozdrtíš mnohé národy. Jejich nekalý zisk pro Hospodina zasvětím zkáze a jejich majetek pro ⌈Pána celé země.⌉
14Nyní se houfuj, dcero loupežné hordy. Nachystal na nás obležení. Holí budou bít po tváři soudce Izraele.