1Přišli na druhou stranu moře do krajiny Gerasenů.
2A jak vystoupil z lodi, hned proti němu z hrobů vyšel člověk ⌈s nečistým duchem⌉,
3který měl v hrobech obydlí. Ani řetězy ho již nikdo nemohl spoutat,
4neboť byl častokrát spoután okovy a řetězy, ale on vždy řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal. Nikdo ho nedokázal zkrotit.
5A stále dnem i nocí mezi hroby a na horách řval a sekal se kameny.
6Když Ježíše z dálky uviděl, přiběhl a poklonil se mu
7a silným hlasem zařval: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha Nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, netrýzni mne!“
8Ježíš mu totiž říkal: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“
9A tázal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Řekl mu: „Mé jméno je Legie, protože je nás mnoho.“
10A velice ho prosil, aby je neposlal pryč z toho kraje.
11Tam u hory se páslo veliké stádo vepřů.
12[Všichni ti démoni] ho poprosili: „Pošli nás do těch vepřů, abychom do nich vstoupili.“
13On jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. A stádo se zřítilo po svahu do moře, asi dva tisíce kusů, a utopilo se v moři.
14Ti, kteří je pásli, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích. A lidé přišli, aby se podívali, co se stalo.
15Přišli k Ježíši a pozorovali toho démonizovaného, jak sedí oblečený a má zdravou mysl -- toho, který měl Legii -- a ulekli se.
16A ti, kteří to viděli, jim popsali, jak se to stalo tomu démonizovanému a to o těch vepřích.
17Začali ho prosit, aby odešel z jejich území.
18Když vstupoval do lodi, prosil ho ten, který byl předtím démonizovaný, aby mohl být s ním.
19Nedovolil mu to, ale řekl mu: „Jdi domů ke svým a oznam jim, jak veliké věci ti učinil Pán a jak se nad tebou slitoval.“
20On odešel a začal v Dekapoli hlásat, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.
21Když se Ježíš přeplavil [v lodi] opět na druhou stranu, shromáždil se k němu velký zástup; a byl u moře.
22A [hle], přišel jeden z představených synagogy, jménem Jairos. Když Ježíše spatřil, padl k jeho nohám
23a velmi ho prosil: „Má dceruška umírá! Pojď a vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a ožila.“
24Ježíš odešel s ním. Následoval ho velký zástup a tlačili se na něho.
25A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok.
26Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře.
27Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho šatu.
28Neboť si říkala: „Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu zachráněna.“
29A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena ze svého trápení.
30Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc, která z něho vyšla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se dotkl mých šatů?“
31Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mne dotkl?“
32Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila.
33Žena se ulekla, a protože věděla, co se jí stalo, s třesením přišla a padla před ním a řekla mu celou pravdu.
34A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď uzdravená ze svého trápení.“
35Zatímco ještě mluvil, přišli z domu představeného synagogy a říkali: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Učitele?“
36Ale Ježíš neposlechl ⌈to, co říkali⌉, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“
37A nedovolil nikomu s ním jít, kromě Petra, Jakuba a Jakubova bratra Jana.
38Přišli do domu představeného synagogy a Ježíš viděl rozruch a ty, kteří velice plakali a hlučně naříkali.
39Vešel a řekl jim: „Proč se rozrušujete a pláčete? To dítě nezemřelo, ale spí.“
40I posmívali se mu. Ale on všechny vyhnal a vzal s sebou otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo dítě.
41Uchopil ruku dítěte a řekl mu: „Talitha kúm“, což přeloženo znamená: Děvče, říkám ti, vstaň!
42A děvče ihned vstalo a začalo chodit; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich [ihned] veliký úžas.
43Ježíš jim důrazně nařídil, aby se to nikdo nedověděl, a řekl, aby jí dali najíst.