1Prvního dne týdne velmi časně ráno přišly k hrobce nesouce vonné látky, které připravily.
2Nalezly však kámen od hrobu odvalený.
3Vstoupily, ale tělo [Pána Ježíše] nenalezly.
4A stalo se, když nad tím byly bezradné, hle, přistoupili k nim dva muži v zářícím rouchu.
5Polekaly se a sklonily tváře k zemi; oni však jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?
6Není zde, ale byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji,
7když řekl o Synu člověka, že musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“
8I vzpomněly si na jeho slova.
9A když se vrátily [od hrobky], oznámily toto všechno Jedenácti i všem ostatním.
10[Byly to] Marie Magdalská, Jana a Marie Jakubova a ostatní s nimi. Říkaly to apoštolům,
11ale jim tato slova připadala jako nesmysl a nevěřili jim.
12[Petr však vstal, běžel ke hrobce, naklonil se dovnitř a spatřil jen plátna. I odešel domů v údivu nad tím, co se stalo.]
13A hle, téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emaus, vzdálené [sto] šedesát stadií od Jeruzaléma,
14a rozmlouvali spolu o tom všem, co se přihodilo.
15A stalo se, jak tak spolu rozmlouvali a probírali to, že se k nim přiblížil sám Ježíš a šel s nimi.
16Ale jejich oči byly drženy, takže ho nepoznali.
17Řekl jim: „O jakých věcech to spolu cestou rozmlouváte?“ I zůstali stát zasmušilí.
18Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo pobývá v Jeruzalémě a nedověděl se, co se v něm v těchto dnech stalo!“
19I řekl jim: „Co to je?“ Oni mu řekli: „To s Ježíšem Nazaretským, který byl muž prorok mocný v činu i slově před Bohem i přede vším lidem;
20jak ho velekněží a naši vládci vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.
21My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale ⌈přes to všechno⌉ je to už třetí den od toho, kdy se to stalo.
22Některé z našich žen nás však ohromily. Byly zrána u hrobky,
23a když nenalezly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že je živ.
24A někteří z těch, kteří byli s námi, odešli k hrobce a nalezli vše tak, jak řekly i ženy, jeho však nespatřili.“
25A on jim řekl: „Ó nerozumní a zpozdilého srdce, abyste věřili tomu všemu, co mluvili proroci!
26Což to neměl Kristus vytrpět a vejít do své slávy?“
27A začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětlil jim ve všech Písmech to, co o něm bylo napsáno.
28Přiblížili se k vesnici, kam šli, a on si počínal, jako by chtěl jít dál.
29Oni však na něho naléhali slovy: „Zůstaň s námi, neboť ⌈se připozdívá⌉ a den se již nachýlil.“ I vstoupil, aby s nimi zůstal.
30A stalo se, když s nimi zaujal místo u stolu, že vzal chléb, požehnal, rozlomil a podával jim.
31Vtom se jim otevřely oči a poznali ho; ale on se pro ně stal neviditelným.
32A řekli si spolu: „Což v nás srdce nehořelo, když k nám na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“
33A v tu hodinu vstali, vrátili se do Jeruzaléma a nalezli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi,
34a ti jim říkali, že Pán byl skutečně probuzen z mrtvých a ukázal se Šimonovi.
35A oni vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.
36Zatímco o tom mluvili, postavil se on uprostřed nich [a řekl jim: „Pokoj vám.“]
37Vyděsili se a vystrašeni se domnívali, že vidí ducha.
38Řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a proč ve vašem srdci vystupují pochybnosti?
39Podívejte se na mé ruce a na mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mne a podívejte se: duch nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“
40[A když to řekl, ukázal jim ruce a nohy.]
41Když tomu ještě pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“
42Podali mu kus pečené ryby [a plást medu].
43Vzal si a pojedl před nimi.
44Řekl jim: „To jsou ta má slova, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v prorocích a Žalmech.“
45Potom otevřel jejich mysl, aby rozuměli Písmu,
46a řekl jim: „Tak je napsáno, že Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých;
47a na základě jeho jména má být všem národům vyhlášeno pokání k odpuštění hříchů⌈, počínajíc od Jeruzaléma.
48Vy [jste] svědky těchto věcí⌉.
49A [hle,] já na vás posílám zaslíbení mého Otce; vy však zůstaňte ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí z výsosti.“
50Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl své ruce a požehnal jim.
51A stalo se, když jim žehnal, že se od nich vzdálil [a byl nesen vzhůru do nebe].
52A [když se mu poklonili,] s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma
53a byli stále v chrámě, ⌈chválili Boha a dobrořečili mu⌉. [Amen.]