1Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pohoršení, běda však tomu, skrze koho přicházejí.
2Pro toho by bylo lépe, kdyby mu přivázali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby pohoršil jednoho z těchto maličkých.
3Mějte se na pozoru. Zhřeší–li tvůj bratr, pokárej ho, a ⌈uzná–li svou vinu⌉, odpusť mu.
4A zhřeší–li proti tobě sedmkrát za den a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: Uznávám svou vinu, odpusť mi, odpustíš mu.“
5Apoštolové řekli Pánu: „Přidej nám víry!“
6Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a poslechla by vás.“
7„Kdo z vás, kdo má otroka, který oře nebo pase stádo, mu řekne, když se vrátí z pole: Pojď hned a ulehni ke stolu?
8Neřekne mu spíše: Připrav něco k jídlu, opaš se a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty?
9Děkuje snad tomu otroku, že udělal, co [mu] bylo přikázáno? [Nemyslím.]
10Tak i vy, když uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: Jsme nehodní otroci; udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.“
11A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma, že procházel Samařskem a Galileou.
12Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál
13a hlasitě zvolali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“
14Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni.
15Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha;
16padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan.
17Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?
18Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto cizince?“
19A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“
20Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází ⌈tak, abyste ho mohli pozorovat⌉;
21ani neřeknou: Hle, je tu nebo je tam. Neboť hle, Boží království je mezi vámi.“
22Učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy zatoužíte spatřit aspoň jeden ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.
23A budou vám říkat: Hle, zde je nebo hle, tam! Nechoďte a neběhejte za nimi.
24Neboť jako blýskající se blesk září z jedné končiny pod nebem do druhé končiny pod nebem, tak bude Syn člověka [ve svém dni].
25Napřed však musí mnoho vytrpět a být tímto pokolením zavržen.
26A jak bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka:
27jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.
28Podobně bylo za dnů Lota: jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli,
29avšak toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a zahubil všechny.
30Právě tak to bude toho dne, kdy se zjeví Syn člověka.
31Kdobude v onen den na střeše a své věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a podobně kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.
32Pamatujte na Lotovu ženu.
33Kdo by usiloval svoji duši zachovat, ztratí ji, kdo však by ji ztratil, zachová ji k životu.
34Pravím vám, že té noci budou dva na jednom lůžku, jeden bude vzat, a druhý zanechán.
35Dvě budou spolu mlít, jedna bude vzata, a druhá zanechána.
36[Dva budou na poli, jeden bude vzat, a druhý zanechán.]“
37Řekli mu: „Kde to bude, Pane?“ On jim řekl: „Kde je tělo, tam se shromáždí i supi.“