1Právě v tu dobu byli přítomni někteří, kteří mu vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi.
2On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci, když toto vytrpěli?
3Ne, pravím vám, ale nebudete–li činit pokání, všichni podobně zahynete.
4Nebo oněch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je; myslíte, že oni byli větší viníci než všichni ostatní lidé, kteří bydlí v Jeruzalémě?
5Ne, pravím vám, ale nebudete–li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“
6Říkal toto podobenství: „Kdosi měl na své vinici zasazený fíkovník. I přišel na něm hledat ovoce, ale nenalezl.
7Řekl vinaři: Hle, po tři léta přicházím a hledám ovoce v tomto fíkovníku, a nenalézám. Vytni jej [tedy]! Proč kazí i tu zem?
8On mu odpověděl: Pane, ponech ho i tento rok, až jej okopám a pohnojím,
9⌈neponese–li snad ovoce příště; jestliže ne, vytneš jej⌉.“
10V sobotu učil v jedné synagoze.
11A hle, byla tam žena, která měla ducha nemoci osmnáct let; byla sehnutá a vůbec se nemohla napřímit.
12Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji a řekl: „Ženo, jsi zproštěna své nemoci“
13a vložil na ni ruce. Ona se ihnednarovnala a oslavovala Boha.
14Avšak představený synagogy, rozhněván, že Ježíš uzdravuje v sobotu, říkal zástupu: „Je šest dní, v nichž se má pracovat; v nich tedy přicházejte a buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.“
15Na to mu Pán řekl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?
16Tato však, dcera Abrahamova, kterou spoutal Satan, hle, na osmnáct let, neměla být rozvázána z toho pouta v den sobotní?“
17A když to říkal, všichni jeho protivníci byli zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad všemi těmi slavnými činy, které se od něho dály.
18Říkal tedy: „Čemu se podobá Boží království a k čemu je připodobním?
19Je podobné zrnu hořčice, které člověk vzal a hodil do své zahrady; vyrostlo, stalo se [velikým] stromem a v jeho větvích se uhnízdili nebeští ptáci.“
20A opět řekl: „K čemu připodobním Boží království?
21Je podobné kvasu, který žena vzala a skryla do tří měřic mouky, dokud to všecko nezkvasilo.“
22A procházel městy a vesnicemi, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.
23Kdosi mu řekl: „Pane, je jen málo těch, kteří ⌈jsou zachraňováni⌉?“ On jim řekl:
24„Usilujte vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.
25V tu chvíli, když by hospodář vstal a zavřel dveře, a vy byste zůstali stát venku, začali tlouci na dveře a říkat: Pane, otevři nám, on vám odpoví: Neznám vás a nevím, odkud jste.
26Tehdy začnete říkat: Jedli jsme ⌈před tebou⌉ i pili a na našich ulicích jsi učil.
27A on ⌈vám řekne:⌉ ⌈Neznám vás a nevím, odkud jste⌉. Odstupte ode mne všichni činitelé nepravosti!
28Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale vás vyženou ven.
29A přijdou mnozí od východu i západu, od severu i jihu a budou stolovat v Božím království.
30A hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“
31Právě v tu hodinu přišli někteří farizeové a řekli mu: „Vyjdi a jdi odtud, protože Herodes tě chce zabít.“
32On jim řekl: „Jděte a řekněte té lišce: Hle, vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dokonám.
33Avšak dnes, zítra i pozítří musím pokračovat v cestě, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.
34Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti jako slepice svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste.
35Hle, váš dům se vám zanechává [pustý]. Pravím vám, že mne zajisté nespatříte, dokud [nepřijde ten den, kdy] řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Pána.“