1Proč nejsou časy skryty před Všemohoucím, ale ti, kdo jej znají, nespatřili jeho dny?
2Lidé posouvají meze, uloupí stádo a pasou ho.
3Sirotkům odhánějí osla, vdově berou býka do zástavy.
4Chudáky z cesty odstrkují, nuzní v zemi se společně musejí skrývat.
5Hle, divocí osli v pustině jdou za svým dílem, usilovně hledají potravu, step ⌈jim dává pokrm⌉ pro mladé.
6Sklízejí jeho píci na poli, paběrkují na vinici ničemy.
7Bez oděvu přenocují nazí, v chladu bez přikrývky.
8Jsou promočení horským přívalem, skálu obejmuli z nedostatku útočiště.
9Sirotka od prsu uchvacují, berou zástavu od nuzného.
10Chodí nazí, bez oděvu, hladoví snášejí snopy.
11Lisují olej mezi jejich terasami, šlapou v lisech, a přece mají žízeň.
12⌈Muži z města⌉ sténají, o pomoc bude křičet duše pobitých, avšak Bůh si bláznovství nevšímá.
13Oni patří mezi ty, kdo se bouří proti světlu, nepoznali jeho cesty ani nepobývají na jeho stezkách.
14Vrah vstává za svítání, skolí chudého a nuzného a v noci se objeví jako zloděj.
15Oko cizoložníka vyhlíží soumrak a on si říká: Nikdo si mě nevšimne; a roušku si položí na tvář.
16Za tmy se prokopal do domů, ⌈kde se ve dne uzavřeli;⌉ světlo neznají.
17Pro ně je totiž ráno zároveň nejhlubší tmou, protože pozná hrůzy nejhlubší tmy.
18Je lehký na vodní hladině, jejich díl v zemi je zlořečen, nevydá se směrem k vinicím.
19Vyprahlá země i žár pohlcují vodu ze sněhu, podsvětí ty, kdo zhřešili.
20Zapomene na něho matčino lůno, larvám se stal sladkým, už nebude připomínán. Zvrácenost bude jako strom zlomena.
21Vyjídá neplodnou, která nerodila, a vdově neprokazuje dobro.
22Zachovává vznešené svou silou. Povstane a nikdo si ⌈není jist životem.⌉
23Dopřeje mu uchýlit se do bezpečí a člověk se spolehne. Jeho oči bdí nad jejich cestami.
24Nakrátko jsou pozdviženi a již nejsou, budou sehnuti, uzavřou se jako všichni ostatní. Zvadnou jako vršek klasu.
25A pokud tomu tak přece není, kdo mě usvědčí ze lži a obrátí můj výrok v nic?