1Nato Jób odpověděl. Řekl:
2Bedlivě naslouchejte mému výroku, ⌈to ať je útěcha od vás.⌉
3Sneste mě, když chci mluvit já, a poté, co já promluvím, se můžete vysmívat.
4Cožpak já si naříkám nad člověkem? Pokud ano, jak by neměl být můj duch netrpělivý?
5Pohleďte na mě a užasněte; položte si ruku na ústa.
6Když na to pomyslím, vyděsím se a mé tělo zachvátí hrůza.
7Proč zůstávají ničemové naživu? ⌈Dožili se stáří⌉ a majetek také rozmnožili.
8S nimi jejich potomstvo, je u nich zajištěné, své potomky mají před očima.
9Jejich domy mají pokoj, jsou beze strachu, Boží hůl nad nimi není.
10Jeho býk obskočil, ⌈nikoli nadarmo,⌉ jeho kráva se otelí a nepotratí.
11Své malé hochy vypouštějí jako stádo a jejich děti skotačí.
12Pozvedají hlas podle tamburíny a lyry a radují se za zvuku flétny.
13Své dny dovrší v blahobytu, v okamžiku se pohrouží do podsvětí.
14Tu řekli Bohu: Odstup od nás, nemáme zalíbení v poznání tvých cest.
15Co je Všemohoucí, že bychom mu měli sloužit, a co získáme, když se u něj budeme přimlouvat?
16Inu, jejich blaho není v jejich moci; kéž by se ode mne vzdálila rada ničemů.
17Jak často zhasne lampa ničemů a jejich pohroma na ně přijde, on ve svém hněvu rozdělí díly zkázy.
18Budou jako sláma ve větru, vichřice ho uchvátila jako plevy.
19Uchová Bůh jeho trest pro jeho syny? Ať odplatí jemu, aby to poznal.
20Ať jeho oči spatří jeho zkázu, ať se napije z kalicha zloby Všemohoucího.
21Vždyť co po něm zbylo z jeho zájmu o vlastní dům, když byl odměřen počet jeho měsíců?
22Cožpak bude někdo učit Boha poznání, když on bude vznešené soudit?
23Jeden zemře ve své naprosté bezúhonnosti, je úplně bezstarostný a spokojený.
24Plné mléka jsou jeho dížky a do jeho kostí nasákl morek.
25Jiný pak zemře s hořkostí v duši, aniž se nasytil dobrem.
26Ulehnou společně do prachu a pokryjí je larvy.
27Inu, poznal jsem vaše úmysly a plány, jak se mnou chcete násilně jednat.
28Vždyť říkáte: Kde je dům šlechtice a kde je stan s příbytky ničemů?
29⌈Cožpak jste se nezeptali těch, kdo prochází kolem? Snad nebudete popírat jejich znamení:⌉
30Ano, zlý bude ušetřen v den pohromy, budou odneseni v den zuřivosti.
31Kdo mu vytkne jeho jednání do očí a kdo mu odplatí za to, co on spáchal?
32On pak bude odnesen k hrobům a nad jeho rovem se bude bdít.
33Hroudy v údolí jsou mu sladkými, potáhne se za ním každý člověk, bezpočet jich bylo před ním.
34Jak mě potom chcete potěšit marností? A vaše odpovědi -- zůstala jen věrolomnost.