1Nato Jób odpověděl. Řekl:
2Ó jak jsi pomohl bezmocnému, zachránil jsi vysílenou paži.
3Jak jsi poradil nemoudrému a obezřetnost jsi dal poznat mnohým.
4Komu jsi sdělil své výroky a čí duch z tebe vyšel?
5⌈Chvějí se před ním nebožtíci⌉ v hlubinách vod i ti, kdo v nich přebývají?
6Podsvětí je před ním nahé, není přikrývky pro říši mrtvých.
7Roztáhl sever nad pustotou, zavěšuje zemi nad nicotou.
8Uzavírá vody do svých mračen, oblak se pod nimi neroztrhl.
9⌈Zahaluje vzhled trůnu,⌉ rozprostírá nad ním svůj oblak.
10Vykroužil obzor na vodní hladině až po mez světla a temnoty.
11Nebeské sloupy se chvějí a jsou ohromeny jeho napomenutím.
12Svou silou zklidnil moře, svou rozumností zdeptal obludu.
13Svým duchem dal nebesům velkolepost, jeho ruka probodla mrštného hada.
14Hle, toto jsou okraje jeho cest, zaslechneme o něm jen něco jako šepot. Kdo porozumí hromobití jeho sil?