1Nato Jób odpověděl. Řekl:
2Opravdu vidím, že vy jste ten pravý lid a s vámi vymře moudrost.
3I já mám rozum jako vy, ⌈nejsem zpozdilejší než vy.⌉ S kým nepřicházejí poznatky podobné těmto?
4Budu předmětem posměchu pro svého bližního, tím, kdo volal k Bohu, a odpověděl mu. ⌈Ryzí a spravedlivý⌉ je na posměch.
5⌈Neštěstí je hodno opovržení podle mínění bezstarostného člověka; je připraveno pro ty, kdo mají nejistý krok.⌉
6Stany ničitelů mají klid a bezpečí mají ti, kdo popouzejí Boha, ten, kdo přinesl boha ve své ruce.
7Avšak jen se zeptej zvěře, ať tě poučí, a nebeského ptactva, ať ti to oznámí.
8Nebo promlouvej s rozmyslem k zemi a vyučí tě; mořské ryby ti budou vyprávět.
9Kdo z nich všech neví, že toto učinila ruka Hospodina?
10V jeho ruce je duše všeho živého a duch veškerého lidského těla?
11Ucho přece zkoumá výroky a patro ochutnává jídlo.
12Mezi kmety je moudrost a ⌈dlouhý život⌉ dává rozumnost.
13S ním je však moudrost a síla, jeho je rada a rozumnost.
14Jestliže něco zboří, nebude to vybudováno, zavře za člověkem a nebude mu otevřeno.
15Jestliže zadrží vody, vyschnou, vypustí je a vyvracejí zemi.
16S ním je moc a obezřetnost, jemu patří svedený i svůdce.
17Rádce vodí naboso a ze soudců dělá potřeštěnce.
18⌈Rozvázal pouta⌉ králů a na jejich bedra uvázal pás.
19Kněze vodí naboso a podvrací ty, kdo pevně stojí.
20Spolehlivým odnímá řeč a starcům bere rozvahu.
21Na šlechtice vylévá pohrdání, uvolnil ⌈pás mocných.⌉
22Odhaluje hlubiny z temnoty, vyvedl na světlo nejhlubší tmu.
23Vyvyšuje národy a hubí je, rozprostírá národy a zavádí je.
24Odnímá rozum vůdcům ⌈lidu země,⌉ nechal je bloudit v bezcestné pustotě.
25Tápou temnotou bez světla, nechal je bloudit jako opilce.