1Má duše si zhnusila můj život, ⌈dám průchod svému stěžování⌉ nad sebou. Budu mluvit v hořkosti své duše.
2Řeknu Bohu: Neprohlašuj mě vinným. Oznam mi, proč se mnou vedeš při.
3Cožpak je pro tebe dobré, že utlačuješ, že zavrhuješ výtěžek svých dlaní? Dovolil jsi, aby se zaskvěl ⌈plán ničemů?⌉
4Máš tělesné oči, díváš se snad, jako se dívá smrtelný člověk?
5Cožpak jsou tvé dny jako dny smrtelného člověka, jsou snad tvé roky jako dny muže,
6že hledáš mou zvrácenost a pátráš po mém hříchu?
7Podle svého poznání víš, že nejednám ničemně, a není, kdo by vysvobodil ze tvé ruky.
8Tvé ruce mě utvořily a uspořádaly mě ⌈spolu se vším okolo. A teď bys mě pohltil?⌉
9Rozpomeň se přece, že jsi mě udělal jako hlínu a ⌈do prachu mě zase chceš vrátit.⌉
10Cožpak mě nesléváš jako mléko a nezahušťuješ jako sýr?
11Oblékáš mi kůži a maso, proplétáš mě kostmi a šlachami.
12⌈Daroval jsi mi⌉ život a prokázal milosrdenství a tvá starost zachovala mého ducha.
13Avšak tyto věci jsi uchovával ve svém srdci; vím, že takhle je to s tebou:
14Kdybych zhřešil, ty mě budeš střežit a pro mou zvrácenost mě nenecháš bez trestu.
15Kdybych jednal ničemně, běda mi; i kdybych byl spravedlivý, nesmím zvednout hlavu. Jsem nasycen hanbou, pohleď na mé soužení.
16Až se však povýší, budeš mě lovit jako lev a znovu budeš na mně ukazovat svou obdivuhodnou moc.
17Znovu proti mně postavíš své svědky, abys vystupňoval svou nespokojenost se mnou. Střídání a množství toho všeho přichází proti mně.
18Proč jsi mě tedy vyvedl z matčina lůna? Naposled bych vydechl a oko by mě nespatřilo.
19Byl bych, jako kdybych nebyl. Byl bych odnesen z břicha do hrobu.
20Cožpak není maličko mých dnů? Přestaň a ⌈upusť ode mě,⌉ ať maličko pookřeji,
21dříve než odejdu -- a už se nenavrátím -- do země temnoty a nejhlubší tmy,
22země temné jako zatmění nejhlubší tmy a bez řádů, kde se rozbřesklo tak, jako by to bylo zatmění.